pátek 27. února 2015

Rychlorecept podle Marthy Stewart

Marthu Stewart sleduju už dlouho na Facebooku, hrozně se mi líbí její recepty a nápady, ovšem spíše z dálky, nějak jsem nikdy její věci nezkoušela. Docela se mi líbí celá jako osobnost, je to taková ikona dokonalého domova, což osobně mi přijde trochu jako utopie, možná proto mě tolik baví ji sledovat.

Ovšem teď jsem vyz koušela její recept typu One-Pan Pasta, tedy že naházíte všechno do jednoho hrnce a za chvíli máte hotové jídlo.


Ingredience:

Hrnec nebo hluboká pánev
Těstoviny (špagety)
Rajčata
Cibule (té jsem dala méně, zas až tak ji nemusím)
Česnek (toho jsem dala naopak hodně)
Bazalku (dala jsem sušenou, čerstvou bohužel nemám, ale už se chystám na sázení, jen co přijde jaro!)
Papirka, pepř, sůl (té jsem dala méně než je v receptu, tak slané to fakt nepotřebuju, a i tak to pro mě bylo asi až trochu moc slané) 
Olivový olej (já mám dovezený přímo z Řecka)
Voda




Nechat dojít k varu, vařit asi 9 minut, podle typu těstovin. Velmi chutné, rychlé a dle mého i zdravé :)

čtvrtek 26. února 2015

Hudba, která uklidňuje dítě

... aneb chci mít geniální dítě :D

Někde jsem slyšela, že miminkům by se mělo pouštět Mozarta, prý pak budou inteligentnější. Nevím, co je na tom pravdy, ale osobně Mozarta moc ráda nemám. Občas si poslechnu Requiem, a také jsem byla na koncertě a klidně bych si to opět poslechla znovu, ale pouštět to dítěti mi moc vhodné nepřipadá. Ta hudba je dost silná, výrazná a přeci jen trošku depresivní.

Přesto jsem chtěla malému občas něco pustit. Mi se jako malé často pouštělo Vivaldiho, nebo mi rodiče sami hráli Air of the G String od Bacha (otec na houslích, matka na piáno) a já to milovala. 


Když měl syn jako maličký občas období, že byl neklidný a nevěděla jsem, jak mu pomoct, zkusila jsem mu pustit hudbu. Ve své staré empetrojce jsem měla ještě nahraného Franka Sinatru, připojila jsem k ní minirepráček a světe div se - ono to pomohlo.


Ovšem můj syn je asi velice vybíravý, Sinatra mu nestačil, připadá mi, že ho po čase přestal bavit :) Zrovna začalo období Vánoc, takže jsem mu pouštěla klasické americké vánoční skladby jako Have Yourself a Merry Little Christmas, White Christmas, I'll be home for Christmas. A také samozřejmě polské koledy a vánoční písně, které já osobně miluju.


V poslední době si zase velice oblíbil Chopina. Když jsem mu poprvé pustila výběr z Nocturn, tak zvláštně se zasmál. Mě osobně Chopin také hodně uklidňuje, řekla bych, že je to asi i můj nejoblíbenější skladatel klasické hudby. Je velice jemný, propracovaný a zároveň bych řekla, že pro dětské ucho nenáročný a proto na něj má dobrý vliv. 


Na Youtube se dá sehnat spoustu klasické hudbu pro uklidnění miminka. Osobně ale přemýšlím o tom, že mu do pokoje pořídím nějaký mini přehrávač na CD, jelikož mám hodně desek s klasickou hudbou, které nevyužívám. Samozřejmě, že syn má rád, když mu zpívám ukolébavky, ale přeci jen, nerada bych svými hlasovými schopnostmi narušila jeho jemný sluchový vývoj :D




středa 25. února 2015

50 Shades of Grey

Myslím si o sobě, že jsem knihomol. Nebo jsem teda byla. BC - before child.
Stávalo se mi, že jsem kvůli čtení zapomněla vystoupit z tramvaje, nebo jsem četla během chůze a do něčeho jsem vrazila.
Takže si o sobě nemyslím, že bych byla tak úplne pitomečková. A přesto jsem četla všechny tři díly 50 shades of grey. Možná za to může polský překlad (ten český je otřesný, zná čeština i jiné slovo než šukat?) a možna fakt, že odjakživa mám v sexu submisivní sklony. Ale mi se ty knihy líbi.
Jistě, klidně by děj mohl skončit v půlce druhého dílu a vtěsnat se do jedné knihy. Ale obecně vzato si myslím, že v té knize je prostě to něco. Nefascinovalo mě to, že si multimilionář nabrnkne nezajímavou studentku. Spíš celý ten příběh v pozadí, proč vlastně Christian Grey dělá to, co dělá. Krušné dětství, adopce, sebedestruktivní sklony vyřešil tím, že se sám stal submisivním vůči starší ženě. Následně pak měl potřebu mít nad ženami moc, ovládat je a trestat, jelikož v nich viděl svou matku. Až když potkal ženu, kterou tolik ovládat nedokázal, do které se navíc zamiloval, změnil svůj přístup. Tohle mi příjde celkem dobře popsaný psychologický vývoj postavy.
Jestlipak se celá kritika padesáti odstínů nezakláda na pouhé domněnce. Kolik kritiků tu knihu doopravdy přečetlo? S podobnou kritikou jsem se kdysi setkavala u Harryho Pottera, a taky nakonec vyšlo najevo, že dotyčný knihy vlastně vůbec nečetl, jen viděl film, pokud vůbec.
Pokud jde o film 50 Shades of Grey - osobně mě nudil. Výběr herců nic moc. Představitelka Any se mi tedy líbila, byla hezky naivní, nesmělá, ale zvídavá. Zato Christian, to je bída. Žádné charisma, divný kudrnatý účes, ještě divnější kudrnaté ochlupení na hrudi. Vážně by se do té role hodil víc Matt Bomer nebo Stephen Amell, to by se člověk mohl koukat aspoň na to tělo :)


úterý 24. února 2015

Jak číst na mateřské

Jakožto osoba zásadně si nedávající předsevzetí, jsem di dala novoroční předsevzetí. Několik.
Samozřejmě se mi zatím moc nedaří dodržovat ani jedno. Flákam to jak moc to jen jde a vymlouvám se na co to jen jde.
Tak, předně jsem si řekla, že budu zase číst. Tedy číst něco víc než blogy a komentáře Hnutí pro nepřirozený porod. Výsledek? Došlo k založení další prokrastinační skupiny na FB, jejiž jsem tichý spoluadmin. Takže ve výsledku čtu ještě větší nesmysly než předtím.  
A přidala jsem si do sbírky několik dalších rozečtených knih.

Americké krásky - C.D. Payne
Na mou obranu musím říct, že oproti Brendě Veliké je to dost nuda.

Osvětim - nacisté a konečné řešení - Laurence Lees.
Ačkoli Osvětim nebyl jediným koncentračním táborem, je to taková "ikona". Tahle kniha mapuje celou jeho historii od úplného začatku, včetně rozborů osob, kteří jej měli na svědomí.
Tuhle knihu mám v tabletu, abych po ni sáhla, když uz třeba čtu ty pitomosti na Facebooku. Moc to nefunguje...

Ženy z bloku 10 - Hans-Joachim Lang
O lékařských pokusech v Osvětimi. Jak se z dobrého úmyslu řešit neplodnost žen vyvine masová sterilizace pomoci rentgenu. Zatím jsem na 50. stránce, takže odpověď zatím neznám, ale jiste i na to dojde...



Takže, jak číst knihy na mateřské? Zatím to praktikuji hlavně na WC během chvilky, kdy manžel koupe prcka. Víc se mi zatím nedaří. Nějake tipy?

"Eko" svíčky Heart&Home

Jakmile se člověk začne zajímat trochu o eko-svět, je konec. Najednou zjistíte, že byste měli vyhodit pomalu celé vybavení domácnosti. Což je samozřejmě blbost.Přesto, některé věci se vyměnit dá.Člověka ani moc nenapadne, co všechno u něj doma může být škodlivé. Byla jsem vždycky milovnice svíček a pálila jsem je, hlavně v zimě, o 106. Ani mě nenapadlo přemýšlet, z čeho vlastně jsou. No ano, z parafínu. Tento vedlejší produkt ropy je proste úžasný, dá se použít na cokoli. A většina lidí vám bude tvrdit, že je neškodný. Ovšem sama vidím, co s mou pletí udělal přechod na přírodní kosmetiku. Oblíbené Yankee Candles, jsou samozřejmě také z parafínu. Sice používají přírodní esence, jenomže při tom množství a při špatném pálení se z nich do okolí uvolňuje CO2, formaldehyd, toluen a benzen. Což teda, kor když máte doma dítě, není úplně ok. Nemluvě o tom, že jsou Yankee hrozně předražené, vzhledem k tomu, že parafín, co se výroby svíček týká, je dost levná záležitost. 


Samozřejmě existují svíčky z přírodního včelího vosku, mi osobně ale docela smrdí. Existují ekologičtější verze z plamového oleje (ty jsou ale dost drahé), ale také sojového vosku. U nás se dají sehnat na příklad Heart&Home. Prodávaji se v obchodech Albi - http://www.albi.cz/darky-a-prani/heart-home-svicky/. První, vánoční, jsem dostala pod stromeček, druhou jsem si koupila. A jsou úžasné. Ty střední, 30-hodinové, stojí kolem 230 Kč. Navíc mají, dle mého, mnohem lepší uzávěry než Yankee. No a hlavně jsou eko ;) Rozhodně doporučuji.

Jak si užívat mateřství

Tohle není žádný návod. Protože spousta lidí by tohle nedělala. Protože by si na všechno našli nějaké výmluvy. A nebo by se jim nechtělo. A nebo by tvrdili, že se tím dítě rozmazlí. A nebo by tvrdili, že to, jaké mám dítě já je jen o štěstí a s výchovou a přístupem to nemá nic společného. Tak ať.
Mě ale fascinují články o mateřství, které často začínají slovy, že mateřství je nejkrásnější období života. Jenže v zápětí přichází několik velkých ALE o tom, jak je to náročné, jak dítě vyžaduje vaší veškerou pozornost a vy se nevyspíte, nemáte na nic čas, a tak chodíte na nákupy v teplácích a nevíte už ani, k čemu je kartáček na zuby. Tak předně, nevím jak smýšlejí ostatní, ale když si pořizuju dítě, je to s vědomím, že se o něj chci starat a tu pozornost mu věnovat. Protože to dítě mě potřebuje. A já de facto potřebuji jej. Jistě, taky jsem už párkrát hledala nějaké "zaručené" rady na internetu, třeba na emiminu, ale tohle už mám naštěstí za sebou. Nechoďte tam. Nikdy. Nic dobrého vás tam nečeká. A proč? Protože tyto a jim podobné stránky jsou už ve své podstatě problém. Lidé, kteří tam chodí, nejsou šťastní a spokojení, ale právě mají nějakou bolístku, se kterou potřebují poradit. A to všichni do jednoho, jinak by tam nechodili. A většinou si se svými problémy neví rady a to má pak následky. Takže většinou se ani nedočkáte žádné rady, ale nějaké uštěpačné poznámky převelice "spokojené" maminky. Takže to by byl takový první bod. A další?

Buďte v pohodě

Tohle začíná už v těhotenství. Jistě, občas se to jednodušeji řekne než udělá, ale čím dřív matka přejde na režim "nechám to na dítěti", tím lépe. Každá matka se o své dítě bojí, jestli je zdravé, jestli jej donosí, jestli jej v klidu porodí. Jenomže tohle se nedá nijak ovlivnit. Je třeba to nechat na něm, ono samo se rozhodne, zda na tomhle světě chce být a samo se rozhodne, kdy na něj vykoukne. Právě stresem a smutkem můžete dítěti spíše uškodit a i na průběh porodu to má obrovský vliv. Můžu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Jakmile jsem si tohle vtloukla do hlavy, těhotenství jsem si užívala a vše brala tak, jak přišlo. A syn přišel na svět po naší "společné domluvě", neplakal, byl spokojený a je to prostě pohodář a kliďas. A porod? Přiozenost, bonding a rooming-in. To jsou věci, které potřebuje matka, ale potřebuje je hlavně dítě.

Kašlete na nějaký výchovný metody a režimy

Miminko má svůj vlastní režim. Nějaké chytré kecy o tom, že je třeba naučit miminko spát, jsou fakt blbost. Miminko spí a jí podle toho, jak potřebuje. Pokud má nějaké problémy, hledejte za tím něco konkretního. Třeba i ten stres v těhotenství. Syn od narození spal podle západu a východu Slunce, prostě tak, jak je to přirozené, a to i přes to, že jsem v těhotenství trpěla nespavostí a spala často spíš přes den než v noci. Prostě je třeba to nehrotit. A všechny ty metody, jako je Estvillova - ty mají přijít až jako poslední možnost. Jistě, i já jsem občas nechala syna řvát, když jsem nevěděla už coby a byla jsem vyčerpaná, ale nechávat díte cíleně vyřvat je fakt šílenost. Dítě není ženská s PMS, nebrečí jen tak bez důvodu. Dítěti je třeba naslouchat. Občas chvíli trvá než člověk přijde na to, co mu dítě chce říct a co který pláč znamená, ale jde to. Dneska už bezpečně poznám, co synovi vadí. A brečí opravdu málo, většinou jen když má hlad a mi chvíli trvá, než mu nachystám láhev. Co se spánku týče, syn usíná sám. První měsíc ale spal se mnou (občas na mě) a i přes den byl prakticky pořád s námi. Některým lidem se osvědčilo společné spaní nebo nošení v šátku, nám ne. Syn v šátku být nechtěl a lépe spí sám v postýlce, jak jsem tak vypozorovala, nejspíš potřebuje vlastní prostor. Občas stačí ho jen dát do postýlky, a usne, občas se ještě chvíli kouká a hraje si. Když ale kňučí a nemůže usnout, vezmu ho na ruce a uspávám. Někdy mu ještě zpívám, většinou pak do pěti minut usne. A když ne, nosím ho déle a nijak mě to neobtěžuje. Jsem jeho máma, starám se o něj a upřímně, je nádherný pocit, když vám dítě spokojené usíná v náručí, protože se u vás cítí bezpečně. Tohle by už spousta lidí bralo jako rozmazlování dítěte, ale kontaktem s vámi dítě rozmazlit nemůžete. A to je podle mě ten základ, pokud má dítě dostatek kontaktu s rodiči, nemá pak žádné separační krize, potřebu úzkostlivě si cucat palec, nebo problémy sám usnout. Proč taky, když ví, že matka k němu kdykoli přijde.

Homeopatie a příroda

Tím se dostávám ke kolikám. Na ně se svádí úplně všechno. Jenomže důvodů, proč miminko brečí, je spousta. Nudí se, má málo pozornosti, nebo naopak moc pozornosti, potřebuje tmu a klid, nebo potřebuje mámu, přitulit, ponosit, pohladit, nakrmit, přebalit... Pokud kojíte, kojte kdy dítě chce, pokud ne, snažte se ten kontakt vynahradit jinak. Třeba já měla syna často skin-to-skin a nebo v noci mi spal na hrudníku. Ano, děti bříška bolí, ale ne jen proto, že má nedovyvinutý trávicí systém. Stalo se vám někdy, že jste byli ve stresu, nebo smutní, nebo v depresi? Bolelo vás břicho, měli jste problémy se zažíváním? Tak o tom popřemýšlejte... Pokud ale opravdu dítě břicho bolí, dávat mu kapky s dimetikonem je ta největší chyba, jakou může člověk udělat. Dimetikon sice snižuje pěnivost, ale prostě je to chemie, možná dítěti uleví na chvíli, v nějaké velké krizi, ale problém nevyřeší. Při dlouhodobém používání může dokonce uškodit a dítě bude to břicho paradoxně bolet mnohem víc. Existují kapky s přírodním složením, ale problém je třeba řešit komplexně. Nám se osvědčily různá homeopatika. Jelikož nekojím, rozpustím vždycky několik kuliček ve vodě a dávám do dávky umělého mléka. Mám doma skvělou brožurku z lékárny "Homeopatie v pediatrii". Jednou jsem zkoušela Espimusan, naštěstí jen krátce a víc zabíralo dát mu na břicho položený nahřátý polštářek, zabalit a tulit. Na břicho je ale skvělá Chamomilla vulgaris, dávám ji synovi od druhého měsíce a od té doby nemáme žádný problém. Chamomilla je dobrá i na problémy při růstu zoubků, opět mohu potvrdit, synovi vyrostly dva zuby a my si toho pomalu ani nevšimli. Další problémy řeší třeba Lycopodium clavatum (poruchy spánku), Arnica montana (záněty, třeba při růstu zubů) a Thuya Occidentalis. Thuyu jsem malému dávala den před prvním očkováním (které taky doporučuju oddálit jak to jen jde a těmi nepovinnými jeho organismus nezatěžovat vůbec) a ještě dalších pár dnů a taky zabrala, syn neměl ani zvýšenou teplotu. Pokud jde o přípravky pro péči o dítěti, používám jen přírodní kosmetiku. Třeba Alverde. Nebo bio kokosový olej. Opruzeniny a potničky prakticky neznáme. Nepřehánět to s oblečením, s hygienou (obojí posiluje imunitu, syn byl zatím nemocný jen jednou, když byl oslabený očkováním a zoubkama, a všichni v domácnosti jsme byli nemocní taky, a i tak jsem se snažila to řešit bylinkami a obklady, než jsem šáhla po Nurofenu na horečku), nekoupat často, vysušuje to pleť.

Partner

Co si budem povídat, vzala jsem si bezvadného chlapa. Tohle je hrozně důležité, protože to, jak vám partner pomáhá, by měla být samozřejmost, ale není. Hlavně v případě absence spánku, kdy se dítě budí v nocí třeba i každou hodinu. Manžel proto třeba o víkendu v noci hrával hry na počítači a u toho hlídal malého. A já měla možnost se vyspat aspoň 4 hodiny vkuse. I dnes dospávám o víkendech dopoledne a tatínek hlídá. Jistě, výhodou v tomto směru je fakt, že nekojím, ale i při kojení se tohle dá vyřešit třeba odsáváním, nebo tak, že vám partner miminko donese do postele, nakojíte, a pak spíte dál. Jakmile je matka alespoň trochu vyspaná, vše se zvládá mnohem lépe. Stejně tak péče o domácnost, matka je na mateřské dovolené, aby se starala o dítě, ne aby uklízela a prala, je třeba se střídat. A tak nemám problém, že bych nestíhala vyžehlit nebo třeba něco upéct. Stejně tak mám dost času na svoje koníčky, snad kromě čtení, ale to proto, že synovi se pořád věnuju a číst knihu po pěti větách jaksi nemá smysl :)

Prarodiče

Tohle je asi jediná věc, co sami ovlivnit nemůžeme. Ale já to chci napsat, protože syn má skvělé babičky a dědu, kteří jsou z něho paf. Mí rodiče nemají žádný problém malého pohlídat, takže člověk si může i něco zařídit a nebo mít chvilku pro sebe a partnerský život. A hlavně, moje mamka je úžasná. Malý se narodil o prázdninách, kdy mamka jakožto učitelka, ještě nechodila do práce, a tak první týden po porodu mi chodila pomáhat, a pak ji vystřídal manžel, když si vzal dovolenou. A za co ji jsem neuvěřitelně vděčná je to, že jednou za čas malého hlídá i v noci a já můžu spát i 8 či dokonce 10 hodin vkuse. Tohle je prostě nenahraditelná pomoc a často ji nemůže zastat partner, protože jeho pláč dítěte neprobudí. Mateřství si prostě užívám. Každý den, netrápím se, nestěžuju si. Jednou mám dítě a dítěti se věnuji a užívám si to, jak mě syn potřebuje. Jak jsem psala, jsem tady od toho, abych se o něj starala a abych mu přinášela pocit bezpečí, takže nemám pocit, že by mě nějak omezoval, nebo nedejbože bych byla jeho otrokem. A myslím, že tenhle přístup je to hlavní, co můj pohled na celé mateřství ovlivňuje. Ono mít spokojené dítě totiž není zas tak těžké.

 

Svět je krásný.

Již nějolikrát jsem chtěla přejít s blogováním na blogspot. Jenže nikdy jsem to nerozjela. Bůh ví proč. Takže toho je další pokus. Budeme si hrát. Budeme si zpívat. Třeba ukolébavky. Vždyť svět je krásnej.

Můj původní blog, který jsem psala několik let - www.nicewalk.blog.cz