pondělí 27. července 2015

Moje yogi začátky

Už jsem o tom něco málo psala v minulém článku. Jógu jsem začala cvičit z důvodu sedavého zaměstnání. Ovšem, nebudu si hrát na něco, co nejsem. Nejsem jógin. A nejspíš nikdy nebudu. Proč? Protože jsem příliš materiální a cholerický a netrpělivý člověk. Vím to o sobě a ve svých skoro třiceti letech jsem došla do stádia, kdy jsem si uvědomila, že je marné snažit se tohle změnit.



Takže, doposud veškeré moje jógové pokusy byly vážně jen o snaze rozhýbat si trochu tělo a u toho to končilo. Možná byl jedním z důvodů i fakt, že nikdy u ničeho nevydržím dlouho. A tak jsem měla v živote období, kdy jsem pořád jezdila na kole (v době, kdy to ještě nebylo IN), chodila jsem pár měsíců běhat, chodila jsem na pilates, na kalanetiku, na aerobik... ale všechno, VŠECHNO mě po čase totálně nebavilo. Hlavně teda sporty, které se dělají v tělocvičnách či jiných místnostech podobného typu. Nejhorší ze všeho byl právě pilates, to mě TAK STRAŠNĚ NEBAVILO, že jsem toho nechala snad už po třech lekcích. Kromě toho, hrozně mě štve, když něco MUSÍM dělat pravidelně. Příklad, zrovna dneska je středa, je pět hodin odpo, tak musím jít do tělocvičny. Obecně nesnáším, když má můj život nějaký režim, hrozně mě to deptá. A v neposlední řadě - stydím se cvičit před jinými lidmi. Víc mi asi vadí chlapi, ale ženy vlastně taky. Osobně moc nechápu smysl fitnessů jen pro ženy, řekla bych, že chlapi, když jdou cvičit, tak prostě cvičí a nevšímají si lidí kolem sebe. Ženské ve fitku sednou na rotoped a kecaj a drbaj všechny kolem.

Sečteno podtrženo, nikdy nebudu dělat jógu profesionálně, jelikož mě nejspíš nikdy nikdo nedokope k tomu, abych chodila na nějaké lekce.

Ale mi to tak vyhovuje. Cvičím, když mám náladu, když mám čas, když je mi to příjemné, a cvičím to, na co se cítím. Třeba jsem si všimla, že před menstruací mám mnohem méně síly a vydržím v ásanách mnohem kratší dobu. Navíc, je dobré si uvědomit, že jóga není určena jen pro vysoce osvícené a gymnasticky zdatné budhisty...

Takže mám doma pár maličkostí, které mi pomáhají provádět pozice pokud možno správně a dál se rozvíjet. A musím říct, že od jisté doby jsem začala do tajů jógy pronikat víc a víc a dokonce se ve mě zrodila myšlenka na vegetariánství... 



Na internetu se dá najít spousta návodů, videí, popisů ke cvičení jógy. Ovšem je dobré mít po ruce i nějakou fajn knihu. Moje první kniha byla Bodyforming s jógou. Je to spíš taková brožura, s velmi základním poučením o dějinách jógy a se systémem docela jednoduchých cviků, které mají vést především k dosažení pevnějšího a flexibilního těla. Kniha také nabízí příkladový systém, jak si rozdělit jednotlivé cviky během týdne. Je dle mého skvělá pro začátečníky.



Ovšem pokud někdo chce jógu zkoumat trochu víc, doporučuji knihu Jóga - krok za krokem. Jedná se o jakýsi "korespondenční kurz" jednoho z největších současných učitelů jógy, svámího Gítánandy. Tato kniha je psaná v lekcích a učí člověka jógu od základů. Právě tato kniha mě přiměla trochu přemýšlet o vegetariánském způsobu života. Ačkoli s vegetariánským jídlem mám zkušenosti mnohé, nikdy jsem nebyla ten typ, co by se úplně vyhýbal masu. Ovšem uvědomila jsem si, že poslední dobou vlastně nejím maso skoro vůbec, aniž bych to dělala cíleně.



Musím říct, že já jsem zatím pořád u první lekce, jelikož "trénuju" dýchaní a diamantový sed. Člověk by si řekl, co může být těžkého na sezení na patách - no, pro mě to těžké celkem bylo :) snažím se dostat do tajů meditace, ovšem, jak jsem řekla, jsem strašně netrpělivý člověk.



Určitě je dobré pořídit si nějakou podložku na jógu, to je jasné. Já si koupila už před pár lety obyčejnou někde ve sportu a rozhodně je tedy mnohem lepší než klasické karimatky. Je lehcí, měkčí a protiskluzová. Ovšem, dnes vidím, že to není úplně ono. Hlavně, když se člověk během plynulého provádění ásan potí, začne to klouzat a přilepené tělo k PVC není moc příjemné. Proto už pár dnů pokukuji po nějaké podložce z přírodních materiálů, které jsou samozřejmě mnohem dražší. Nejspíš si pořídím přímo bavlněný kobereček. Ten je prý vhodný pro více zkušené, ale myslím, že než si nějaký opravdu koupím, budu na tom zase o něco líp.



Rozhodně je ale dle mého skvělý pásek na jógu. Pomáhá získat větší pružnost, a také provádět náročnější pozice. Je skvělý pro celkový stretching těla. 



Naprosto skvělá, geniální a dokonalá pomůcka pro toho, kdo chce cvičit jógu doma, je Nintendo Wii Balance Board. Tohle není žádná levná záležitost. Potřebujete herní konzoli Wii nebo WiiU, speciální balanční podložku a hru. Ovšem my máme herní konzoli doma už dlouho a podložku se nám podařilo sehnat starší na Aukru. Co se her týče, i ty se dají sehnat starší nebo... (to tady rozebírat nebudu ;)

Wii Balance Board pomáhá především trénovat rovnováhu. Tohle je velmi důležité, protože právě udržování správné rovnováhy nejen že pomáhá procvičovat svaly, které člověk třeba běžně nepoužívá, ale také provádět ásany tak, aby člověk dosáhl co největšího klidu.



Spolu s hrou Wii Fit Plus podložka učí pár základních ásan, ukazuje, jakým způsobem je provádět, jak mít postavená kolena, na kterou nohu soustředit váhu těla na příklad při pozici válečníka, atd.



Tato podložka mi také ukazuje, jaké dělám pokroky. Třeba ještě před pár týdny, když jsem na podložce zkoušela udělat pozici tanečníka, v jednom kuse jsem z ní padala. Dnes už se na ní udržím a moje rovnováha je mnohem lepší.

Kromě toho existuje i hra s názvem Yoga. Nabízí také vhled do historie a myšlení jógy, spoustu ásan, jejich procvičování, a také denní rutiny, zaměřené na příklad na léčení nachlazení nebo bolesti zad.



Jóga není jen o cvičení. Jóga má napomáhat meditaci, uvědomení, spojení s vyšší sílou, a také má vest k zdravému tělu i duchu. Proto je jóga komplexní učení, ze kterého si každý může vzít to svoje a může se nechat nasměrovat k pochopení vlastního já. Jóga je propojená s ajurvédou, tedy praktickým indickým lékařstvím. Ajurvéda jakožto alternativní medicína léčí mimo jiné i pomocí bylinek, takže součástí mé cesty k józe jsou momentálně i čaje.


Můj oblíbený, skvělý, krásné vonící a ostře chutnající (navíc i roztomile růžový), je Yogitea - Women's Balance. Stačí otevřít krabičku, přičichnout a vždycky se ve mně  probudí takový ten pocit "uaaaaaaa.......". Obsahuje maliník, verbenu (ta je dobrá i proti upírům, haha), skořici, levanduli, oregano... proste spoustu skvělých bylinek, navíc v bio kvalitě.



Jóga mě učí každý den. Protože každý den vidím výsledky, i když malilinkaté. Vím, že abych se na příklad úplně ohnula a hlavou se dotkla chodidel, bude to chtít ještě hodně času. Ale nespěchám. A to mě učí trpělivosti, která mi tak zoufalé schází.

Pásek i čaj zakoupen v e-shopu www.yogashop.cz

pátek 17. července 2015

Plus Size Yoga

... aneb jak jsem se dokopala k tomu, abych se čelem dotkla kolen.

Pročítání bodypositive profilů na Instagramu mě provědlo k jedné krásné myšlence. K propagaci cvičení jógy, ať člověk váží kolik chce.

https://instagram.com/nolatrees/

Jógu cvičím s přestávkami několik let. Tedy, nejsem žádný jógin, nesleduju žádného guru, takže fakt nejsem žádný profesionál a ani se o to nesnažím. De facto jsem začala jógu dělat čistě proto, že jsem mela sedací zaměstnání a chtěla jsem cvičit něco, co by mi pomohlo trochu roztáhnout a zpevnit tělo. A aby mě nebolely klouby a záda.

Cvičila jsem základní sestavu, kterou jsem našla na Youtube Ekhart Yoga.


No a pak jsem třeba chodila běhat, nebo si doma potajnu tančila, prostě jsem dělávala různé věci. V těhotenství mi dělala dobře pozice dítěte, ale je fakt, že jsem spíš hodně chodila než cvičila. V těhotenství jsem dokonce zhubla, po porodu jsem měla o 5 kg méně než před otěhotněním.

Ke cvičení jógy mě opět "dokopalo" to, že jsem si domů pořídili Wii Balance Board k Nintendo Wii herní konzoli. K tomu existuje spoustu "her", a také pomáhá při cvičení jógy držet správný balanc.

Ale to, co mě inspirovalo nejvíc, je právě Body Positive Yoga. Sleduju na Instagramu spoustu žen s nadváhou, i těch obézních, které dokážou neuvěřitelné pózy a vždycky mě to hrozně fascinuje a dokopává k tomu, abych se o to snažila také.
První výsledky už vidím třeba na tom, že se dokážu sehnout a celými dlaněmi dotknout podlahy. Také už nemám daleko k tomu, abych dala čelo ke kolenům. To jsem nedokázala ani jako dítě. Všimla jsem si, že se mi začínají rýsovat svaly na lýtkách.

https://instagram.com/supportiveyoga


Ale co, tohle by s člověkem dokázalo udělat praktický každé cvičení. Takže v čem je to jiné?

V celém přístupu. Jóga je totiž hodně o meditaci, o celkovém přístupu k vlastnímu tělu a zdraví. Jóga se necvičí kvůli cvičení samotnému, nebo pro dosažení nějakých cílů. Jóga je propojení, cesta k osvícení a překonání vlastního ega a ješitnosti. A k získání sebevědomí. 
Body Positive Yoga nemá nějaký konkretní cíl. Není cíl hubnout, mít svaly, a něco si dokazovat. Ale ukazuje jak mít zdravé tělo i ducha, i když je člověk tlustej. A to mě popohání v tom, aby dělala jógu dál. Jóga je totiž skvělá věc na všechny možné tělesné i netělesné problém. I na deprese. A celkově změní váš pohled na vlastní tělo. I na tělo jiných lidí.

https://instagram.com/crazycurvy_yoga


Asi takovou nejznámější propagátorkou je Amber Carnes. Na jejím webu http://bodypositiveyoga.com/ lze najít různé informace, odkazy na knihy, ale hlavně video se cvičením jógy pro obézní osoby.

Body Positive Yoga je dalším kamenem, který začíná tvořit základ mého sebevědomí. Začínám se dívat na svoje tělo úplně jinak. A jestli jsem už něco zhubla? Jo, nejspíš jo. Ale zakázala jsem si se vážit. A cítím se skvěle. Jen sama pro sebe, ne proto, abych snad někomu něco dokazovala. Ačkoli, ano, jeden cíl mám. Umět udělat Natarajasanu, tedy pozici tanečníka, hrozně se mi totiž líbí :)

pondělí 13. července 2015

Healthy at Every Size?

... aneb co se stane, když něco myslíte dobře, ale chytnou se toho lidé, kteří vlastně nemyslí.

O tom, že cele hnutí Eff Your Beauty Standards a Body Positive má jedno velké, OBROVSKÉ ALE, jsem se už zmiňovala. Teď bych to ráda probrala trochu víc.



Žijeme v ČR, kde spíš než s morbidní obezitou máme problémy s alkoholismem mladistvých. Tlustí lidé jsou u nás vykrmování spíše vepřo-knedlo-zelem než hambáči a colou. Možná proto není zas takový problém u nás potkat osmdesátiletého tlustého důchodce. 
To už na západě tak časté není. V USA a v UK se morbidní obezita rozšiřuje hodně, je to de facto epidemie. Ano, jelikož tohle už není normální, tohle je prostě nemoc. Stejně tak jako extrémně vychrtlé anorektičky jsou nemocné, i morbidně obézní lidé jsou nemocní. A je dobré, že se někteří snaží jim pomoct. Ale stejně jako nejde vyléčit anorektika, který se léčit nechce, u extrémně obézních lidí je to to samé.

Stejně jako s anorexií, s obezitou jdou v ruku v ruce další závažná onemocnění. Onemocnění jater, srdce, cukrovka, nemocné klouby. U lidí, kteří se už ani nedokážou sami pohnout, muže přijít i gangréna.
Takže je jasné, že extrémně obézní lidé prostě nejsou zdraví. I kdyby měli nevím jak pozitivní myšlení.

A to je ten průser. Kromě holek s nadváhou a lehkou obezitou, se kolem hnutí Body Positive začalo rojit spoustu morbidně obézních lidí, kteří si myslí, že jsou se svými 200 kily krásní a zdraví. Tohle je fakt šílenost a dost nebezpečná.

Jistě, je špatné se těmto lidem vysmívat, šikanovat je, nazývat je tlustými, línými praseti, které se nikomu nelíbí a nikdo je nemá rád (ačkoli každý občas potřebuje facku, aby se vzapmatoval). Je to prostě generalizace. Takže, vzhledem k tomu, že hnutí sleduju celkem krátce, nejdřív mě dost mrzel instagramový profil https://instagram.com/hashtag_snacktivist/. Jenomže čím déle to sleduju, tím víc vidím, jak  moc psycho tohle celé může být.

Takto jsem narazila na příklad na tuto ženu - https://instagram.com/thedesertgrape/. Nejdřív jsem si říkala, že je to asi ironický fake profil. Ale není. Co mě dostalo ze všeho nejvíc je to, že se ona žena tituluje "Curvy Yoga Teacher". Takhle, jóga není o hubnutí. A jóga není jen pro hubené, absolutně ohebné lidi. Ale sedět na posteli a snažit se rukama dotknout prstů u nohou - to fakt není jóga.


Healthy at Every Size je proste magořina. Zdravý přístup k vlastnímu tělu je samozřejmě zasazen v hlavě, je o tom, získat si sebevědomí a nestydět se za to, jak vypadám, jen proto, že časáky jsou plné vychrtlých holek. Ale je to i o tom, že když mám rád své tělo, nevadí mi, že nemám míry modelky, ale taky proboha chci, abych vylezla po schodech bez zadýchání, dokázala zvedat v pohodě nákupy, byla ohená, flexibilní a dokázala chodit i na několikahodinové procházky.


pátek 10. července 2015

Eff Your Beauty Standards aneb Kašlete na standardy krásy

Jak je již několik let zvykem, na internetu často vznikají různá hnutí, která mají všem ukázat, co je v naší společnosti špatně. A tak se lidé polívají vodou, fotí se s make-upem vytvořenými beďary, ale ve výsledku je to všechno bráno spíš jako sranda a účel se někam ztratí.
Ovšem jsou "akce", které pomáhají. A to hodně. Třeba šíření informací o přirozených porodech. Skupina Hnutí pro nepřirozený porod mi osobně dost pomohla ke konci těhotenství se "uklidnit" a přestat řešit tolik svůj problém, že nemám koule na to, abych rodila doma.

Něco podobného se mnou udělal profil EffYourBeautyStandards na Instagramu. Všimla jsem si, že tohle není v ČR úplně rozšířené, pokud se o tom nějaká zmínka objeví, je to spíš v bulváru. A vlastně se ani nedivím. 

Ryann Hoven neboli Tess Munster

Amerika je země neomezených možností, takže není divu, že se tam může stát modelkou i stopadesátikilová holka. Tess Munster. Holka, které zažívala šikanu, sexuální obtěžování, byla svobodnou matkou a celý život se trápila svou váhou. Nízké sebevědomí, životní traumata a nezapadání do tradičních standardu krásy ji dokopalo k tomu, aby se tomu postavila a ukázala, že i tlustá holka může být krásná. Založila hnutí Eff Your Beauty Standards https://instagram.com/effyourbeautystandards/, které, mimo jiné, pomáhá lidem s PPP. 
Sama sebe nazývá Body Positive Activist, a zde se již dostávám k tomu, co mě na celém hnutí opravdu fascinuje a co mi pomáhá.

Body Positive je totiž něco, co v ČR opravdu chybí. Češi mají obecně problém se sebevědomím a projevuje se to všude. V chování, v oblékání, v přístupu k jiným lidem. U žen je tohle vidět opět u přístupu k přirozenému porodu, nevěří si, nevěří vlastnímu tělu, bojí se, a tak celý porod raději nechají na doktorech.

A všichni jsou naprosto pomatení z kultu hubenosti. Setkala jsem se s mnohými ženami, které jsou úplně posedlé hubeností. Nemusí se jednat přímo o anerotektičky. Pro-ana blogy už docela opadly, teď je IN být fitnesska. Trávit veškerý svůj volný čas ve fitku a dávat všem najevo, jaká jsem frajerka, když vstanu v pět ráno, abych do toho fitka běžela. Měří si procenta tuku v těle a chtějí je snížit, chtějí mít samé svaly. Aniž by jim docházelo, že to není zdravé. Že ženy potřebují tuk (normální obsah tuku v těle ženy je 18-35%), jinak nemůžou mít děti. Často jsou to jsou i normální ženy, které když vidí na fotce hubenou holku, mají z toho pomalu orgasmus. A jsou pak samy ze sebe nešťastné, jelikož ony se nedokážou dokopat k tomu, aby vypadaly takhle taky.

Plus-size modelka Denise Bidot

Protože hubenost je moc. Být hubený znamená být populární a silný. Umíte si něco odepřít, umíte se dokopat ke cvičení. Umíte se ovládat, umíte se omezovat. A to je něco, co je bráno jakožto synonymum pro velkou životní sílu.
Bohužel, často lidem nedochází, kolik žen je hubených, aniž by pro to musely něco dělat. Hubený člověk je často hubený od přírody. Schválně, kolik znáte lidí, co jsou hubení, aniž by pro to museli cokoli dělat, můžou jíst sladkosti, nezdravá jídla, nemusí se hýbat a stejně nepřiberou. Já takových znám mraky. Dokonce znám i takové, kteří by rádi alespoň trochu přibrali a nemůžou.
A kolik znáte hubených lidí, o kterých můžete s jistotou říct, že jsou stoprocentně zdraví? A naopak, když vidíte tlustého člověka, můžete stoprocentně říct, že zdravý není?

Jenomže o tomhle život není. Když se podíváte na člověka, ať už má jakoukoli postavu, nemůžete vědět, co stojí za jeho vzhledem. Jsou to léta dřiny a odříkání? Nebo životní styl, nemoc, genetika, způsob stravování, vegetariánství, potravinové alergie. A co třeba úraz? Můj skorošvagr je sportovec, poloprofesionální fotbalista. Při sportu si zranil koleno, byl na operaci, dlouhé týdny nemohl pomalu ani chodit. Divili byste se, jak šíleně najednou přibral. Hodně lidí, kteří ho neznají, by ho rádi odsoudili jakožto líného budižkničemu, který akorát sedí na zadku a žere.


A o tom cele Eff Your Beauty Standard a Body Positive hnutí je. Neodsuzovat. Nestydět se. Nebát se vylézt ven v bikinách. Nebo v crop topech. Nebýt zalezlý doma a nelibovat si ve své depresi z toho jak vypadám. Jít ven a být šťastný takový, jak jsem.
Nejde jen o postavu. Krása je relativní pojem. Pro někoho je krásná žena ta, která vypadá jako éterická víla, pro jiného holka s tetováním, piercingem v nose a barevným čírem na hlavě.

Bohužel ale, musím říct, že celé toto hnutí má za následek jednu dost ošemetnou věc. A to hnutí "Healthy at every size". Ano, v tomhle hnutí, jako všude jinde, JE spousta ALE. O tom ale chci napsat samostatný článek.

Já osobně jsem tlustá od dětství. Ano, jsem tlustá, vím to o sobě. A ano, jsou chvíle, kdy mám kvůli tomu takové deprese, že mám chuť zalézt pod postel a už nikdy nevylézat. Aby nikdo neviděl, jak ošklivá jsem. Ale řekla jsem si, že toho musím nechat. Na tom, jak vypadám bych neměla stavět svůj život a životní hodnoty. Jistě, snažím se žít zdravě, hýbat se, ale zároveň se nehroutit z toho, kolik vážím a jaké procento tuku ve svým těle mám. Já nejsem číslo. Nejsem rozměr. Jsem žena, matka, manželka, umělkyně.

Proto mě nejvíc ze všechno zaujala Body Positive Yoga. Nebo také Plus size Yoga.
Jógu cvičím s přestávkami již několik let. Ale o tom zase někdy jindy... ;)

Hashtagy, pod kterými lze hnutí dohledat na internetu: 
#IfAndOnlyIfIWantTo 
#honormycurves
#effyourbeautystandards 
#pizzasisters4lyfe 
#rockthecrop 
#healthyisthenewskinny 
#pullingoffacroptop 
#fatbabe 
#bodypositive  
#mybodymyrules
#nobodyshame 
#bodyshaming 
#bodypositivity 
#bootyrevolution 
#celebratemysize
#plusmodelmag

čtvrtek 2. července 2015

Dinosauři mezi českými bloggery (?)

Kdybych měla vybrat jednu jedinou oblíbenou českou bloggerku, která se věnuje "povrchním" věcem jako jsou šminky a hadry, byla by to Péťa Lovelyhair. Byla to de facto i první youtuberka, kterou jsem začala sledovat. A je to asi i jediná youtuberka, kterou pravidelně sleduju doteď. Mám-li být upřímná, je to dle mého jedna z mála holek, co má něco v hlavě, umí se vyjadřovat, umí psát, umí česky, má normální hlas, je pořád vysmátá, takže z každého jejího videa má člověk tak nějak lepší náladu. Navíc, nějak je mi teď ještě víc sympatická, když vidím, jakou má slabost pro zvonáče a hipisácké oblečení :D
Přesto, když jsem už před časem četla její článek Co se děje s blogováním a proč jsem z některých věcí znechucená?!, ačkoli měla samozřejmě pravdu, u jedné části jsem se musela docela dost zasmát.

"Totiž abyste tomu rozuměli, já jsem začala blogovat o kosmetice před více než 4 lety, což ze mě dělá v kosmetickém blogosvětě docela veterána a také jsem prošla celým tím vývojem a tenkrát v pravěku se prostě blogovalo jen pro radost a ne pro mamuta ☺."

Jistě, blogování o kosmetice je záležitost celkem nová. Ale stejně se jaksi nedokážu přestat usmívat. Já jsem totiž svůj první blog založila, když mi bylo 17 let. Což je 12 let tomu.

Blog.cz ještě neexistoval a Blogger teprve začínal. Na výběr bylo asi jen 6 šablon vzhledu, nedalo se na něm dělat nic jiného, než psát. O tom to bylo. Navíc, dá se říct, že jsem si ten blog i tak založila docela pozdě. Moje internetové kamarádky z Polska jej měly už dávno předtím, tuším se jednalo o platformu blog.pl, ale nejsem si jistá.
Můj úplně první blog ještě stále existuje. Byl to opravdu veřejný deníček, myslím, že se ještě ani nedal komentovat.


Další blog, který jsem si založila, byl určen především pro publikování povídek a básniček. Pak už se objevil blog.cz a s ním i první zloblogy. Tedy blogísky pseudogotických puberťaček (tedy zloghotyček), které psaly o vampÍrismu, Cradle of Filth a sebepoškozování. Byla jsem první, která proti tomu "bojovala", založila si blog s osvětou, psala o hudbě, hudebních stylech, o tom, že goth je člověk, který poslouchá post-punk a gothic rock, ne co se řeže, pije krev a poslouchá Nightwish. Za což jsem ležela mnoha lidem v žaludku. Ale jo, uznávám, že jsem byla dost agresivní. A tak jsem si vysloužila i svůj první antifan blog :D Následný blog už byl zaměřen čistě na gothickou subkulturu a nevím přesně kdy k tomu došlo, ale z toho všeho vznikly stránky www.darkentries.wz.cz. Ty ještě pořád existují ;)




Od té doby jsem měla blogy jen básničkové, povídkové a vůbec názorové. Byly doby, co jsem se dost šťourala v politice, politologii, psychologii a sociologii. A samozřejmě umění. A historii. A astronomii (ano, mám doma hvězdný dalekohled, se kterým vidíte Saturnovy prstence). Prostě samé "intelektuální" věci. Tomu jsem se věnovala na svém posledním blogu, kde je i celý můj příběh kolem porodu.



To, že se dá psát o kosmetice by mě kdysi fakt nenapadlo :D

A i když jsem si založila nový blog právě proto, abych psala o těchto "povrchních" věcech, abych se už moc nezabývala tématy, které stejně jakožto jedinec nemůžu nijak ovlivnit či změnit, připadá mi docela úsměvné dělat z fashion a beauty blogování nějakou kovbojku. Jsou to JEN šminky. Jen koníček. To, že je někdo schopný dělat hodinové video o vypotřebovaných sprcháčích z DMka je prostě úplně mimo moje chápání. Nebo vlogy o tom, že jsem si někde dala čaj plný éček, nebo kafe do kelímku, místo toho, abych si rači kupovala kávu z Mama Coffee. A nebo i kdybych každej den pila turka, no a co, tak budu strašlive out! Hlavně mít plnou hubu keců o tom, že piccolo neexistuje (EXISTUJE! V roce 2007 jsme ho s mamkou v italském městě Assisi pily, vypadalo to jako kafe pro panenky;).

Jistě, ráda si prohlížím těch pár kosmetických/outfitových blogů, které mají v ČR nějaké to jméno. Pro zábavu, pro odreagování. Pokud to není jen viditelná reklama nebo pokud má čeština autorky alespoň hlavu a patu. Ale, představte si, že existují blogy, které jejich autoři píšou třeba už od roku 2006, ve své době byly jedny z nejpopulárnějších, a rozebírají se tam knihy, náboženství, umění, politika, nebo Larpy! Vždycky si vzpomenu na svou kamarádku Lúmenn. I když se za ta léta náš vztah dost často měnil, podle mě je ONA jedna z nejlepších českých bloggerek. 





Btw., mám svůj Ask, kdyby se mě někdo chtěl zeptat na nějaké kraviny... ;) www.ask.fm/onnimik


středa 1. července 2015

Menší zárys vzpomínek na oblíbenou elektroniku

I když jsem, dá se říct, vyloženě fanoušek rockové hudby, měla jsem období, kdy jsem propadla elektronické hudbě. A to tak, že hodně. Je fakt, že mě to období vytrhlo z takového toho omezeného názoru, že jen klasická rocková hudba je kvalitní a že hudba, co se tvoří jen tak, že se sedne ke kompu a něco se tam naťuká, vlastně není hudba. Actually.... tohle jsem si nemyslela nikdy, ale pohybovala jsem se mezi lidma, kteří tento názor sdíleli.


Vzhledem k tomu, že zařazení elektronických prvků do rockové hudby je záležitost stará už asi 40 let, je tohle dle mého vážně dost pokroucený názor.
Upřímně, lidé s tímto názorem mi připadají opravdu omezení. A kór lidé, kteří se hudbě jakýmsi způsobem věnují. U nich je to i docela směšné... Jelikož jsem na tento názor narazila opět zrovna před několik dny, trošku jsem zapátrala ve vzpomínkách na mé oblíbené kousky, které se jakýmkoli způsobem dají zařadit do elektronické hudby a ani omylem mi nepřipadají tak jednoduché, že k jejich vytvoření stačí udělat pár tuc-tuc někde na počítači.

NiN - Closer


Jason Derulo - Breathing


Nitin Sawhney - Raag


Royksopp - What Else


London Electricity - Out of this World


Ladytron - High rise


Fugees - Ready or Not


Deadmau5 - I Remember


God is an Astronaut - Fron dust to beyond


Enduser - Another Door Opens



Elektronická hudba má tu výhodu, že se při tvorbě meze nekladou. Pokud má někdo opravdu výjimečnou fantazii, může stvořit něco, co zahýbá myslí každého, alespoň trochu hudebně citlivého člověka. A variabilita elektronických nástrojů se dá využít v jakémkoli, ať už klasickém či moderním stylu hudby.
Je celkem typické, že při tvorbě se využívají nejrůznější prvky, které se pak mixují. Psychedelická hudba, ethno, taneční variace, dokonce i klasika. Často jsou povedené remixy světových popkulturních hitů. Pokud má kapela/formace i zpěváka/zpěvačku, výkony těchto performerů jsou v porovnání s těmi rockovými na poněkud jiné úrovní. Možná je to tím, že zpěváci popové, r'n'b, urban elektronické hudby jsou zvyklí během zpívání tancovat... a jsou to často Afroameričané.
Nemluvě o tom, že elektronická hudba neznamená automaticky jen současný elektro pop, techno nebo drumy. EBM, Industrial, Beat pop, drone, ambient, chill out, asijský shoegaze... a co třeba j-pop! Nebo kultovní, nezapomenutelný soundtrack k film Requiem zas sen od Clinta Mansella.
A bohužel musím říct, že omezený názor na elektronickou hudbu mají většinou zarytí pseudorockeři. Takoví, co si myslí, že metal či klasický rock (a někdy i ten český) jsou vrcholem umění. Přitom o pravém českém oldschoolovém Big Beatu (kapely jako Acord Club, Samuels Band, FAPS Orchestra, Sputnici či Matadors) nemaj ani páru...