pondělí 24. srpna 2015

Vzduch

Nejsem typ člověka, co by preferoval jedno roční období. V zimě se těším na jaro, na jaře na léto, v létě na podzim, na podzim na zimu a takhle pořád dokola. Těším se na sníh, na květiny, na slunce, na vůní shnilých listů. Musím ale říct, že miluju, když je venku hezky, ale zároveň zima. Třeba když v zimě hrozně mrzne, ale venku svítí slunce a je všude tak bílo, až vás z toho bolí oči. Nebo když na podzim fouká studený vítr a vy se procházíte pod modrým nebem. 


Obecně miluju dobu, když je venku dostatek čerstvého vzduchu.


A to poslední skoro dva měsíce nebylo. Úmorná vedra, ačkoli jsme je pokud možno strávili někde na zahradě u bazénu, mě dost vyčerpávala. Fyzicky i psychicky. Vůbec nic se mi nechtělo, měla jsem problém vstát z gauče. Doma byl neskutečný nepořádek, vytáhnout vysavač byl nadlidský úkol a pustit teplou vodu a umýt nádoby se rovnalo mučení. Člověk jen seděl a lil se z něj pot. 


O to víc mě potěšila změna počasí. Najednou jsem v hrudi cítila závan nového života. Měla jsem milion chutí udělat jediné - vyjít ven a pořádně se nadechnout.

Protože venku byl příval nového, čerstvého vzduchu.


Najednou jsem měla energii snad na všechno. I na uklízení, i na jógu, i na dlouhé procházky se synem. 

Krátká cesta do parku se mi zdála tak nádherně dlouhá, prohlížela jsem si stromy, jako bych je viděla poprvé v životě. Úplně jsem zapomněla na to, že je polovina srpna, měla jsem pocit, že začíná podzim.


Na zemi byly suché, žluté listy a žaludy. Hlína se zdála vlhká a bahnitá, ale přesto byla suchá. Přistihla jsem se při tom, že tlačím po chodníku kočárek a mám u toho zavřené oči.


Svět se zdál náhle prostě tak krásný, v tom nejprostším a nejjednodušším smyslu.

sobota 15. srpna 2015

Je jóga jen pro "uvědomělé"?

Před pár dny mi jistý člověk napsal, že cvičení jógy je pouze pro uvědomělé. Musím říct, že jsem o tom docela dost přemýšlela. Nejdřív mi tento výrok připadal nesmyslný. Po čase ale, čím víc jsem nad tím dumala, mi navíc začal připadat i směšný.
Pokud nejsem uvědomělý člověk, znamená to, že bych jógu něměla cvičit? Nebo ji snad NESMÍM cvičit?



Nejdřív bych se zamyslela nad tím, co vůbec znamená pojem "uvědomeělý". Jednoduše řečeno je to asi člověk, který si "něco" uvědomuje. Vyšší sílu, vyšší já. V kontextu jógy to bude člověk, který si uvědomuje smysl svého bytí a jeho spojení s božstvem. Obecně vzato to bude člověk nejspíše duchovně založený, morální, etický. Nebo co ještě? Může se jednak o člověka, který zná své cíle a jde si za nimi. Nebo má jisté schopnosti, jak se povznést nad svou ješitnost a ego.

No, částečně tato definice na mě sedí, částečně ne. To je jasné, nikdo nejsme dokonalý.

Ale dovolím si citovat z knihy, o které jsem tady již psala:

"(...) jóga je vlastně způsob života, způsob, jak interpretovat svoji povahu, takže všechny aspekty vašeho života začnou pracovat jeden s druhým."


Než tuto myšlenku více rozvedu, ráda bych se zamyslela nad tím, kdo vlastně cvičí jógu? Cvičí jej pouze staří, moudří Indové? Hinduisté? Vegani? Breathariáni? Ne.

Jóga je určena široké veřejnosti, lidem každého věku. Cvičí ji děti i starci, cvičí ji mladí lidé, aby byli fit, byli flexibilní a svalnatí. Ale cvičí je také, aby byli zdraví. Jóga pomáhá na nejrůznější nemoci, ať už fyzické či psychické. Já osobně občas cvičím speciální sérii jógových póz, když mě bolí hlava a krční páteř. Díky různým variacím vadžra-ásany momentálně pracuji na zlepšení stavu mého kardio-vaskulárního systému, klenby nohou i trávení. A to jen díky tomu, že sedím a dýchám.

Pokud jde o duchovní rozmezí jógy, cvičím ji příliš krátce na to, abych viděla nějaké obrovské výsledky. Přesto ty výsledky vidím. Když jsou teď vedra, cvičení jógy pro mě není moc příjemné, takže ji moc nedělám. A vidím rozdíl. Jsem víc roztěkaná, nervózní a zároveň unavená. Každodenní pravidelné provádění jógy mi velmi pomáhá v tom, abych byla lepším člověkem. Byla víc "uvědomělá".
Co se náboženství týče, jsem katolička. Momentálně ale nepraktikující. Vyhovuje mi to. Odjakživa ale dávám v mém životě prostor i ezoterice, i když v poslední době tomu tak moc není. A jóga mi pomáhá otevírat "vnitřní oko".
Protože, ačkoli jóga pochází z Indie, nedá se říct, že by byla čistě a pouze indická, hinduistická.

"Všechna náboženství a vědy věří a přijímají jednotu, jóga pak je touto jednotou. (...)
Jóga neznamená stát na hlavě, navštěvovat jednou za týden kurz jógy, číst knihy o józe, dívat se na televizní seriál o józe, zpívat občas mantry nebo náležet k nějaké jógové skupině. Jóga je spíš způsob života, kde principy a praktiky jógy slouží jako základ duchovního života."

Kolem jógy existuje spousta mýtu. Samotnou jógu se také často prezentuje jako způsob jak rychle zhubnout. Osobně si myslím, že je to blbost, že k tomu jóga určena opravdu není. Ale co já můžu tvrdit. Pokud si někdo zvolí cvičení jógy takovýmto způsobem, proč ne? Když mu to pomůže k tomu, aby získal sebevědomí a cítíl se lépe, kdo mu v tom může bránit? Nebude mu v tom bránit nikdo, a už vůbec ne osoby, které o dané problematice nic neví ;)

Nezajímám se o jógu tak dlouho, abych mohla dělat experta. Proto si dovolím sdílet jeden "článek", na který jsem narazila na začátku mé jógové cesty, a díky bohu za to, jinak bych nejspíš i já sama měla nejaké předsudky.

1. You have to be flexible to do yoga. 

If you aren't flexible now, imagine yourself in 10, 20, or 30 years? Start practicing now so you CAN be flexible.Yoga requires a combination of strength, balance, and flexibility. Everyone has at least one of these in their favor and you can use that to help you improve the other areas of your practice.

2. Men don't do yoga. 

Yoga was started by men and practiced exclusively by men thousands of years ago. Plus, the popularity of yoga among men is growing today. The ratio of men to women in my classes has grown from 1:10 to 1:2 in the past few years.

3. Yoga is too expensive.

Most yoga studios offer introductory specials for new students. Plus, there are many affordable online yoga services available and free youTube classes.

4. Yoga is a religion.

Yoga is built on spirituality and the promotion of being kind and compassionate towards yourself and others. It is not a religion and does not judge religions. It is accepting of all religion.

5. Yoga is not a workout. 

There are many types of yoga. For those who want a more vigorous experience, try a power or ashtanga class. This class will get your heart rate up, build strength, and burn calories.

6. Yoga is just for 20-somethings.  

My teacher Dharma Mittra just turned 74 years old and can still do headstand without his hands! (Not to mention other challenging poses...) If you have physical limitations, try a gentle yoga class or other class specific to your condition. Another option is a private classes to establish a routine you can do on your own.

7. Yoga's too much of a time-commitment. 

Any practice of yoga will benefit you. Even a 10-minute routine first thing in the morning at home will strengthen your body and mind.

8. Yoga's only for people who are fit and thin.

A yoga class is a place of nonjudgement. Everyone is there to better themselves physically and mentally. Take a beginner's class or workshop and ease yourself into regular classes. Depending on your intention, yoga can help you attain a healthier weight or allow you to love and accept yourself as you are.

9. There is only one type of yoga.

Vinyasa is the most popular type of yoga right now and involves using your breath with movement. Hatha yoga is slower with more static postures. Power yoga is more strengthening and cardiovascular. Hot yoga adds heat for an extra challenge. These are just a sampling of the many available styles today. Try each type of available classes near you and see what works best for you.

10. Yoga is not for people with injuries or chronic pain.

This is the reason why you should practice yoga. Speak to your teacher before class about your special conditions so they can give you modifications and keep an eye on you. Yoga is healing and can help you with your pain relief.

Vím o sobě, jaké mám chyby a umím si je přiznat. To je první krok. Změnit od základu svůj život se ale nechystám, dá se říct, že to, jaký život mám, mi vyhovuje. Přesto si sebou nosím celé roky křivdy a ty se projevují různě. At´už v tom, jak se chovám k sobě samotné, či ke své rodině nebo k úplně cizím lidem. Dá se říct, že díky tomu jsem ideální kandidát pro cvičení jógy.


Protože uvědomelým se člověk nerodí. Uvědomelým se člověk stává.
A jóga není jen pro vyvolené - uvědomělé. Jóga je cesta, jak se uvědomělým stát.

Zdroje:
http://www.mindbodygreen.com/0-10070/top-10-myths-about-yoga.html
Jóga krok za krokem - Dr. svámí Gítánanda Giri

pátek 14. srpna 2015

Jak jsem měla trauma z roztrhaného androida

Když mi bylo asi 9 let, byli jsme na lyžích na Slovensku. Bydleli jsme u známých, kteří měli dvě děti v raném pubertálním věku. Jednou si tak naši rodiče spolu večer seděli a něco popíjeli a my s mými sourozenci a dalšími dětmi jsme seděli v obyváku. A že si teda pustíme nějaký film. Byl to film Aliens.

Pamatuju si, jak šíleně jsem se bála. Bála jsem se tak moc, že jsem se i bála odejít z místnosti a jít za rodiči. Takže jsem ten film viděla celý. A to včetně scény na konci, kdy je jeden z hrdinů roztrhán vejpůl.
Z toho filmu jsem měla hrůzu až do dospělosti. Pamatuju si, jak jsme jednou někde seděli s partou u piva a bavili jsme se o H. R. Gigerovi a já už jen z té debaty měla husí kůži. Vetřelce jsem prostě nesnášela, bála se toho, vadily mi i ukázky v televizi.



Poprvé jsem tedy film Aliens viděla opět až jako dospělá. Tipuju, že mi mohlo být nějakých 25 let. 
To mi tehdy jako malé nemohl někdo vysvětlit, že ten roztrhaný člověk byl android???

Od té doby jsou filmy o vetřelcích jedny z mých neoblíbenějších. A to včetně filmu Vetřelec vs. Predátor, který je sice často považován za béčkovou snahu navázat na kultovní práci, ale já to mám stejně ráda.
Už méně se mi líbil film Prometheus. Když pominu hlavní myšlenku, a to je poukázání na to, že vetřelci byli biologická zbraň vyvinutá za účelem vyhubení lidstva, všechno ostatní co se tam děje je neuvěřitelná kravina. Geolog, který má špičkovou technologii, a stejně se ztratí v katakombách? No nic...


Vetřelci mě ale odjakživa fascinovali, to jo. Možná i právě proto, jaký jsem z nich měla strach. První film byl natočen v roce 1979 režisérem Ridleyem Scottem. Dá se říct, že není tak akční, jako dvojka, natočená až v roce 1986, spíš docela působí na psychologickou stránku věci. Osobně mám první díl nejraději, což je asi samozřejmé. Ačkoli je díl druhý považován za vrchol celé série. Réžie se ujal nový člověk, James Cameron, který navíc vymyslel vetřelce-matku, takže celému plotu dál jiný rozměr.


Ale ta scéna z jedničky, kdy posádka přistane a hledá zdroj neurčitého signálu a v pozadí je vidět zřícená kosmická loď, k tomu ještě naprosto úchvatná hudba Jerryho Goldsmithe (který je sám o sobě génius), je naprosto dokonalá!



Momentálně dávají všechny Alieny každý čtvrtek na Prima Cool. Takže jsem neodolala a včera si Vetřelce pustila. Už posté. Nakonec jsem u toho usunla, přeci jen matka na mateřské chodí spát se slepicema...

Každopádně mi to připomnělo celé ty roky strachu a naopak těch pár let, kdy si koukání na filmy o vetřelcích prostě užívám. A rozhodla jsem se, že si udělám nějaký maratón. Jelikož v momentálních vedrech se nedá ani chodit ven, myslím, že je to skvělá příležitost podívat se na kultovní filmy znova. Ovšem pokud možno, tak ve verzi Director's Cut. U prvního dílu totiž přináší scénu, kdy Ripleyová vidí členy posádky v kokonech. Také Aliens mají speciální edici, kde se na příklad dozvídáme, že Ripleyová měla dceru, jež zemřela stářím, a nejspíš proto je pak na Newt tak vázaná.

Měla jsem období, kdy jsem o Aliens četla všechno co se dalo. Hlavně co se týče celkové anatomie a fyziologie těchto mimozemských tvorů. Musím říct, že mě dodnes fascinuje, možná i proto jsou filmy tak populární. 

A samozřejmě díky těmto filmům miluju Sigourney Weaver. Možná i díky ní se mi hodně libíl film Avatar. Ale ani nevím, jak se v tom filmu její postava jmenovala, pro mě to prostě vždycky bude Ripleyová :D

Kdyby se mě nekdo zeptal, jaký je dle mého nejlepší film ever, na prvním místě by byl film Once Open A Time In The West. A na druhém Alien.

úterý 4. srpna 2015

Merry Christmas, Darling

Je polovina prázdnin, venku řádí třicítky a já blázním s Vánocema. Nebudu nikoho ujišťovat o tom, že jsem normální, protože nejsem.
Ale pozorovala jsem dnes mého syna, počítala počet samostatných krůčků, o které se již několik dnů pokouší a najednou mě zalil pocit zvláštního štěstí a já dostala chuť si pustit vánoční hudbu. Konkrétně skladbu Merry Christmas Darling v Glee verzi. Vzpomněla jsem si totiž na ten den, kdy bylo asi týden do Vánoc, já pekla vánoční cukroví a hrálo mi k tomu pořád dokola Glee vánoční album a já tehdy právě zažila poprvé ten pocit zvláštního štěstí. Byl to totiž zhruba týden, co jsem věděla, že jsem těhotná.



A nyní je to skoro rok od dne, kdy přišel na svět náš syn. Ten malý nezbeda, který se od rána do večera jen směje, zkouší nás, hraje si s námi, utíká před náma po čtyřech, cupitá kolem nábytku jak zběsilý, ukazuje nám, jak se umí pořádně vztekat, podává nám hračky, dělá paci-paci, tleská ručičkama, když má z něčeho radost, směje se u scén z filmu Kung-Fu Panda, zkoumá každý flek na podlaze, jí kočičí granule, staví věže z kostek aby je vzápětí všechny rozházel po celém obyváku, dává nám pusu s otevřenými rty, takže se mu občas podaří nás pěkně kousnout, vykládá si s nám pomocí prvních slabik, nás každé ráno vítá s vyšklebenými zuby... Tohle vše, tolik radosti, energie, života v tom sotva metrovém blonďatém tělíčku... 



Člověku se nechce věřit, že tohle všechno může vzniknout skoro z ničeho a že se to během sotva jednoho roku může takhle vyvíjet. Každý den něco jiného, každý den něco nového. Ukazuje nám, jak může být svět zajímavý díky pohledu z dětské perspektivy.

Dala jsem mu pohodové těhotenství, přirozený porod a snažím se mu každý den jeho života mimo moje tělo dávat jen to nejlepší. A i když jsem občas unavená a jakožto cholerik ztrácím nervy, věřím, že i on ví, že se každý den s ním učím něco nového a snažím se ho vychovávat tak, aby byl zdravý a šťastný.



Co bych mu tak ještě popřála? Snad jen...


May your days be merry and bright,

and may all your christmases be white...