pondělí 28. září 2015

Tradiční Apple Pie

No ano, globalizace, amerikanizace, tahání západních svátku do ČR... to všechno je strašně fuj!
Jak pro koho :)
Mi se ta stylizace líbí, a to hodně, je škoda, že u nás nemámě žádné pořádně podzimní svátky, se speciální výzdobou a speciálními pokrmy, tak jak je to o Vánocích. A tak si to trošku sama vynahrazuju. 
Letos poprvé jsem se pustila do vyzkoušení opravdu tradičního amerického jablečného koláče, jaký se objevuje ve všech filmech :)



Recept jsem hledala celkem dlouho, jelikož jsem nacházela dost podivných českých modifikací, rozhodla jsem se prošťourat Pinterest. A našla jsem.
Těsto na "páj" je obyčejné, prakticky bez chuti, jelikož tyto koláče se dělají jak ve sladké, tak i v různě slané verzi. O to víc si tak člověk může vyhrát s náplní.

Ingredience:

Korpus
2 a 1/2 hrníčku polohrubé mouky
2/3 hrníčku změklého másla
1 polévková lžíce sádla
1 polévková lžíce kokosového oleje bez vůně (pozn. lze použít jen to sádlo, nebo třeba heru)
špetka soli
asi 4 lžíce studené vody

Smícháme mouku se solí, přidáme máslo a hněteme. Postupně přidáváme sádlo a olej. Do výsledného těsta přidáváme postupně dle potřeby studenou vodu, až bude mít těsto tu správnou konzistenci. Těsto je dobré nechat alespoň hodinu odpočinout v lednici.



Náplň
Jablka - asi 6 velkých, nebo 8 malých (prý se na to nejlépe hodí jablka zelená, ale já měla domácí červená)
1 lžíce hladké mouky nebo kukuřičného škrobu
Hrníček vlažné vody
Lžíce citrusové šťávy
3/4 hrníčku cukru (nejlépe třtinového)
skořice, muškátová oříšek, případně další koření

Jablka oloupeme a nakrájíme na menší kousky. Vložíme do misky a zalijeme trochou vody s citronovou šťávou. Zbytek vody vlijeme do hrnce a přidáme mouku, kterou rozpustíme na mírném ohni. Přidáme cukr a koření, opět rozpustíme, a nakonec přidáme jablka. Vše vaříme na mírném ohni, až jablka pořádně změknou. Necháme vychladit.



Těsto si rozdělíme zhruba na dvě poloviny. První polovinu vyválíme (nejlépe na nějaké podložce, ze které se bude dobře odlepovat) do kruhu a vyložíme nim formu. Já měla klasickou dortovou formu, jelikož tu na koláč doma nemáme (ale určitě si ji co nejdřív pořídím!). Do korpusu nalijeme vychladlou jablečnou směs.
Zbytek těsta opět rozválíme a použijeme jako zdobení. Vrchní část lze "naaranžovat" různě, já použila klasickou mřížku, ale na internetu se dá najít nejrůznější návody.
Dáme do trouby předehřáté na 210°C a pečeme asi 40 minut.



Nejlepší je podávat koláč ještě teplý. Dobrou chuť!

středa 23. září 2015

Proč miluju podzim?

Dnešním dnem začíná astronomický podzim (juchuuu). Venku je typické zimní počasí, mlha, sychravo, kosa (juchuuuu). A já si to užívám, protože můžu sedět doma s prckem, hrát si, koukat na TV, cvičit jógu, když prcek spí, nebo si dát horké, sladké obilné kafe se sojovým mlékem a jen tak posedávat. Miluju podzim (vlastně miluju každé roční období) a to hned z několika naprosto úžasných důvodů:


Svetry
Spousta svetrů! Nikdy nenosím svetry tak ráda jako na podzim. Lehké cardigany, nebo huňaté "oversizy", člověk se do toho zabalí a nic víc ke štěstí nepotřebuje.

Answear.cz / C&A

Pumpkin Spice Latte
Nepiju klasickou kávu kvůli kofeinu. Takže jsem moc ráda, že Starbucks nabízí tradičně tu bezkofeinovou. A celý rok se těším na podzim, protože začíná PSL Season! Nejlepší nejmňámoznější kafe ever!

Hot Mug
Nejen dýňové latté, mám chuť prakticky na jakýkoli horký nápoj, který jsem v létě nemohla vidět ani z dálky. Ovocné a bylinné čaje, horká čokoláda s mini marshmallows, obilná káva... cokoli co vás zahřeje na těle i na duši.

Whittard of Chelsea / Marks and Spencer

Premiéry seriálů
Konečně je zase na co koukat! V září a v říjnu začínají zahraniční stanice opět vysílat populární seriály a mezi mé oblíbené a celé léto očekávané patří Originals, Reign, Arrow a samozřejmě Big Bang Theory.


Změna času
Jak ráda říkám, je to ta "dobrá" změna času, jelikož máme o hodinu víc spánku :) letos je to 25.10. Ale už jen to, že se začíná prodlužovat noc mi působí ohromnou radost.

Studené procházky
Ačkoli mi občas podzim působí trable, cítím se unavená, zhoršují se mi deprese a tak nějak bych nejrači celý den prospala, při prvním záchvěvu podzimu mívám ještě zpravidla energie dost, takže mám pořád chuť něco dělat. A být venku. Miluju, když svítí slunce a při tom na mě fouká studený, občas už mrazivý vítr. Navíc, vzhledem k tomu, že už je to víc jak měsíc, co prcek chodí, moc ráda s ním chodím do jednoho menšího parku, kde nikdo není a kde si může klidně hrát.



Kreativita
Vzhledem k návalu energie mám chuť pořád něco dělat a něco vymýšlet. Za normálních okolností bych si asi vyráběla nějakou správnou kýčovitou výzdobu domova, ovšem to letos nejde, jelikož prcek už všude dosáhne a se vším by si velmi rád hrál, že. Dostala jsem ale od manžela sadu akvarelových barev, takže jsem se po dlouholeté pauze pustila opět do malování.


Halloween
I když v ČR tento "americký" svátek hodně lidí kritizuje, já ho mám ráda. I manžel. Vždycky vyzdobíme byt, alespoň trošičku, manžel vydlabe dýni a dá ji k oknu, aby jakožto lucerna odháněla zlé duchy. Letos, opět vzhledem k aktivitě prcka, skončí nejspíš na balkóně :)

Jablka
Ta domácí, samozřejmě. Která rostou u našich na zahradě a ze kterých se chystám opět upéct všemožné pochutiny. Klasický štrůdl mě nijak moc nebere, mám ráda spíš koláče v americkém stylu. Na Pinterestu jsem našla tento - http://inspiredbycharm.com/2013/08/spiral-apple-bread-with-caramel-apple-glaze.html recept a už se nemůžu dočkat, až ho vyzkouším!


úterý 1. září 2015

Ohlédnutí za prazdninovým čtením

Možná to bylo prázdninama, možná zpomalenou atmosférou, možná vedrem. Možná tím, že prcek je pořád větší a jsem s ním další a další dny, a tak se učíme koexistovat tak, abychom měli každý víc a víc času na sebe. Jemu stačí kostky a autíčka k samostatnému hraní, potřebuje mě de facto už jen k chystání jídla. A já si můžu vedle něj lehnout na gauč a vzít do ruky knihu tak, abych měla dost času a prostou k tomu, abych přečetla aspoň dvě stránky a zároveň věděla, co se na nich událo.



Tahle kombinace každopádně způsobila to, že jsem o prázdninách přečetla 3 (!!!) knihy. Vzhledem k tomu, že naposledy jsem dočetla knihu někdy v 9. měsíci těhotenství, je to fakt výkon.

První kniha se ke mě dostala vlastně náhodou. Byla jsem nemocná, ležela u naších v obyváku, prcek byl pod dozorem babičky a kniha prostě ležela na stole. Musím říct, teda, že obal knihy mi evokoval nějakou červenou knihovnu, ale jakmile jsem zjistila, že je to o Japonsku, pustila jsem se do čtení.



Suši v duši je částečně biografie a částečně vhled do prapodivných zvyků a stylu života Japonců. Osobně teda mám o Japoncích jakž takž dobřé představy, hlavně díky zavislosti mého manžela na anime a Nintendu. Ale musím říct, že jsou tyhle představy dost idealizované. Japonci jsou totiž tak hrdí, až to není hezké. Občas. A taky žijou v neustálem stresu. A ani s tím zdravím díky skvělému, vyváženému a zdravému jídlu to není tak slavné. Ale kniha nemá poučovat. Je to vlastně docela smutný příběh ženy, která byla celý život nešťastná a své štěstí našla právě v Japonsku a mezi Japonci, kteří, ať jsou jací jsou, jsou prostě hodní, dobří, pravdomluvní a poctiví. Alespoň pokud mezi ně nepočítáte bývalého japonského manžela autorky - Denisy Ogino.
Ta se po návratu na Slovensko proslavila právě svou knihou a také kuchařkou, na kterou si od přečtení knihy dělám zálusk.



K přečtení dalších dvou knih mě dokopala chuť oprášit můj starý dobrý Kindle. Který toho má za sebou už opravdu dost a bohužel to jde znát už i na jeho displeji :/ ale miluju ho stále dál i po všech těch letech.

Nevěděla jsem ani moc co si vlastně chci přečíst, takže jsem hledala elektronické knihy a hledala a hledala, až mě zaujal název Žluté oči krokodýlů. Miluju knihy, jejichž názvy jakoby nedávaly smysl.


Autorka knihy, Katherine Pancol, za ní dostala ve Francií mnoha ocenění a zaujalo mě, že má kniha další pokračování a jedná se de facto o rodinnou ságu.
Nevím, co o ní napsat. Jestli je skvělá nebo hrozná. Protože jsem měla několikrát sto chutí ní (nebo spíš Kindlem) praštit o zeď. Jistě, kniha je čtivá, skvěle napsaná, je v ní spoustu zajímavostí (i když občas moc zdlouhavých), ale když se sžijete s hlavní hrdinkou, máte radost, jak se dostává ze své ulity, jak se jí konečně začíná dařit, a pak se ji  v živote ZASE NĚCO PODĚLÁ! Nebo když se objeví její starší dcera s tím svým otřesným spratkovským chováním, mate chuť ji proste nafackovat! Prostě nemůžete jinak a knihu musíte alespoň na pár hodin odložit. Jenomže o tomhle by literatura měla být. O vzbuzování emocí. Takže když jsem knihu dočetla, samozřejmě jsem začala ihned přemýšlet o pokračování - Pomalém valčíku želviček.

Když jsme u těch emocí... to nejlepší nakonec.



Už dlouho se mi nestalo, aby mě kniha tak hezky rozesmála, vytvořila mi v hrudníku příjemný pocit a zároveň mě donutila brečet jako hysterka. Než jsem tě poznala autorky Jojo Moyes je kniha, která se rozhodně zařadila mezi mých TOP. Určitě je to jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Neuvěřitelně jsem se sžila s postavami i s celým prostředím.
Hlavní hrdinka Louisa žije obyčejný, nudný, ničím nezajímavý život. Je nemotorná, nemá sebevědomí (za což může ale poděkovat hlavně lidem v okolí), ale de facto je s tím spokojená. Když je nucena najít si novou práci, stane se ošetřovatelkou/společnicí inteligentního, bohatého muže, který je již dva roky připoután na vozík. Může hýbat jen hlavou a dlaněmi. 



Když jsem to začínala číst, říkala jsem si, no jo, to zas bude nějaká průhledná romantika. On se do ní bůh ví proč zamiluje, začne kvůli ni opět žít, ona díky němu pozná krásný velký šírý svět a on nakonec ještě začne chodit a budou spolu šťastně žít až do smrti.
No, mýlila jsem se. Kniha vás vtáhne do děje už během prvních pár stránek, budete se opravdu často usmívat, sympatičtí hlavní hrdinové se vám dostanou pod kůží a vy jím budete přát jen to nejlepší. Budete mít radost z toho, jak moc se Louise postupně mění život a já moc by vám muž, který se sám ani nevyprázdní, v životě vlastně scházel. O to víc pak budete hltat poslední stránky, brečet jak magoří a nedočkavě přemítat o tom, jak to vlastně dopadne.