sobota 21. listopadu 2015

Jak jsem zase jednou akorát záviděla a jak si někteří lidé hezky protiřečí...

Reakce na můj článek o paní Kiedroňové jsem samozřejmě očekávala. Byly vesměs pozitivní (a to i ze stran fyzioterapeutů), takže mě to potěšilo, to je jasné.

Samozřejmě byly reakce i negativní. S tím jsem počítala a nijak mě nepřekvapily. OVŠEM - ani jedna z těchto reakci nebyla konkrétní, nenašla jsem ani jeden rozumný argument, nikdo se nevyjadřoval k nebezpečným praktikám Kiedroňové, aby se jich třeba rozumně zastal, vysvětlil, nic. Jednalo se pouze o reakce typu, že na mě někdo podá žalobu, že bych se měla omluvit, článek smazat (kde to jsme, v ČSSR?) a hlavně, že závidím.

Nemám tušení, opravdu nemám, co konkrétně závidím. Nějak mi to zatím nikdo nebyl schopen vysvětlit.

Závidět osobě, která si protiřečí, dělá na svých stránkách ostrou cenzuru, jakékoli nesouhlasné komentáře maže, z rozumně vedené diskuze maže svoje příspěvky, aby "zahladila" důkazy, to jaksi nemám zapotřebí.

Dost často se objevila i narážka na mou zdánlivou anonymitu. No, internet není anonymní, i když v téhle představě spousta lidí žije. Není problém si člověka najít. Navíc, píšu blogy už tak dlouho, že je moje přezdívka docela profláklá, bývaly doby, kdy i v reálu mi nikdo jinak než Onni/Onnea neřekl. To, že mě nezná K-Team, není můj problém.

Prý jsem sama v životě ještě nic nedokázala. Tak já nevím, já si myslím, že jsem toho dokázala už dost. Jako dítě jsem chodila na lyžařské závody, na střední jsem vyhrála pár básnických soutěží, udělala jsem vysokou školu, napsala dvě diplomové práce, po škole jsem ihned pracovala, porodila jsem přirozeně zdravého syna, o kterého se nyní na mateřské starám a velmi mě to naplňuje, mám skvělou rodinu a jsem šťastná. To mi osobně připadá jako moje největší životní výhra. Navíc, je mi sotva třicet, až mi bude tolik co paní Kiedroňové, můžeme se bavit o tom, zda jste v životě něco dokázala či ne.

Rozhodně mě ale hodně pobavil fakt, že se můj článěk dostal do povědomí jakožo ten, který pry tvrdí, že paní Kiedroňová propaguje metodu vyřvávání. Buďto neumím číst svoje vlastní články, nebo jsem mimo, ale nic takového tam není.

Musím ale ještě říct něco. Paní Kiedroňová tvrdí, že prý metodu vyřvávání nepropaguje. Že prý nejlepší je s dětmi spát ve společně posteli. No, odkdy? Není to totiž tak dávno, co zarputile tvrdila, že dítě má spát ve vlastní posteli, s kvalitní, pevnou a tvrdou matraci.

A aby to zas nebylo, že si všechno vymýšlím a někoho ze závisti poškozuju, předkládám scany odpovědí z poradny paní Kiedroňové, ať si každý může udělat obrázek sám:





¨
Já nevím jak vy, ale já v tom vidím totálního Estvilla.

Ještě něco z jejích úžasných knih...


A nakonec ještě něco o šátcích...


Jak jsem říkala mnohokrát. Ať si každý dělá se svým dítětem, co uzná za vhodné. Ať si klidně věří přeslazeným, infantilním slůvkům. Já si s dovolením budu používat vlastní mozek...

(Scany jsou použité z facebookové skupiny Hnutí pro nepřirozený porod, ovšem rady pocházejí většinou z chatu Sama doma)

pátek 6. listopadu 2015

Půl roku s jógou

Józe jsem se začala intenzivně věnovat v květnu. Jak se změnilo moje tělo?


Hodně.


Balanc
- úplně se změnil. Díky Wii Fit a balanční podložce můžu ten rozdíl vidět. Nejspíš nikdy nebudu mít rovnováhu úplně přesnou na obě strany, kvůli úrazu z dětství, ale rozhodně se mi podařilo svůj postoj vyvážit.

Plíce
- díky tomu, že hodně ásan se provádí v takové pozici, která dělá dýchání složitější, si člověk plíce opravdu vytrénuje. Onehda jsem si byla zaběhat. Naposledy jsem pravidelně běhala v době, kdy to ještě nebylo IN, takže jsem čekala, že vypustím duší. Ale nestalo se :)

Ohebnost
- tak tady jsou vidět výsledky nejvíc. Mým cílem bylo dosáhnout v předklonu dlaněmi na podlahu, ale dokážu už i dát čelo ke kolenům. Také mám mnohém víc ohebnou páteř. A vlastně všechny klouby. Když jsem začínala cvičit a chtěla provést pozici Stromu, nedokázala jsem příliš ohnout koleno. Teď už dám chodidlo až ke stydké kosti. Také u Mostku se mnohem víc prohnu.



Svaly
- narostly mi i tam, kde jsme netušila, že nějaké mám :D musím ale říct, že necvičím jen jógu, občas to střídám s posilováním, aerobním cvičením a poslední dva týdny cvičím kombinaci jógy a Jillian Michaels.

Bolest
- podle knihy Jóga - krok za krokem, jsem začala praktikovat různé varianty diamantového sedu. Především s překřížením chodidel a položením nártu na achillovu šlachu. V knize se píše, že je to vhodné především při problémech se zažíváním a je pokud tato pozice bolí, něco je špatně. No, bolet mě přestala :)

Síla
- nejen fyzická, ale i vnitřní. Cítím se líp, tak nějak jinak.

Váha
- tohle by asi všechny zajímalo nejvíc. -2 kg. Což je jako dva dny průjmu :D ačkoli po tom průjmu se váha vrací zpátky, u mě zůstává. Ale díky Wii balance board, kde se váha měří opravdu přesně, vím, že váha kolísá neuvěřitelně, každý den. Během dne je jasné, že člověk váží ráno měně než večer, ale když se dívám na můj graf, je to jako sinusoida. Půl kila sem, půl kila tam. Nakonec jsem z toho byla tak vystresovaná, že jsem se vážit přestala. O tomhle to prostě není. Fakt ne. A hlavně, musela bych držet dietu, což nedělám. Jasně, snažím se jíst zdravě, ale občas prostě jim pizzu, nutellu, sladkosti, slané ořechy, nebo máminy obědy. Nevím, jestli jsem líná, mám slabou vůli, nebo prostě v omezování se nevidím smysl. Tak to prostě je.



Pořád mám ještě hranice, přes které zatím nemohu přejít. Částečně mi v tom brání i moje nadváha, překáží mi břicho. Některá místa se ohýbají a přizpůsobují hůře a trvá to dlouho. Mám také problémy s rukama, dřív jsem si nevšimla, jak omezený pohyb mají. Částečně to připisuju tomu, jak jsem v mládí padala na lyžích (a že to občas byly pády, naštěstí jsem neměla nikdy nic zlomeného), a jistě za to může i fakt, že s rukama člověk nic moc pořádného nedělá.

Navíc, nedá se říct, že bých cvičila extra pravidelně. Pravidelnost totiž nesnáším. Teď mám období, kdy cvičím opravdu každý den. V létě jsem ale cvičila třeba jen 3x týdně, hlavně když byla vedra. Hot jógu opravdu praktikovat nehodlám :D

Ale baví mě to, a to je důležité.

úterý 3. listopadu 2015

Eva Kiedroňová a její propagace nekompetence rodičů

V poslední době je velmi "moderní" tzv. kontaktní rodičovství. Říkám moderní, ale faktem je, že je to něco tak přirozeného, že by o tom člověk vlastně neměl ani moc přemýšlet. Kontaktní rodičovství propaguje nošení dětí v šátku/nosítku, společné spaní, dlouhodobé kojení, a jednoduše řečeno, dopřání dítěti kontaktu s rodiči.



Začíná to už v těhotenství, pokračuje při porodu, těsně po něm, ale i v následných letech. Znamená to, že dítě máte pořád u sebe, nenecháváte ho vyřvat a především nasloucháte jeho potřebám. Znamená to, že praktikujete bezplenkovou metodu či naopak nenutíte dítě chodit na nočník, když na to ještě není připravené. Nosíte dítě v šatku a máte jej pořád u prsu, či naopak, pokud se v šátku vzteká, je do něj prostě nedáváte. Ve všem nasloucháte tomu dítěti. Spíte s ním společně, dokud nezačne toužit po vlastním prostoru a je jedno, jestli to je ve dvou letech, nebo ve dvou měsících. A tak jsem třeba já nikdy svoje dítě, když bylo malinké, nenosila ve vertikální poloze, jelikož to nemělo rádo. Jednoduché, ne?

Ne pro všechny.
Bohužel žijeme v posttotalitním státě, kdy je kompetence rodičů stále narušována. Pořád má mnoho rodičů pocit, že není sám o sobě dobrým rodičem a že "odborníci" to vědí lépe. A tak si ženy nechávají porodit své dítě "odborným" nemocničním personálem, nebo platí těžké peníze za to, aby se naučily, jak své dítě správně nosit.

Jedním takovým "oborníkem" je i Eva Kiedroňová. Žena, která ze sebe dělá odborníka prakticky na všechno (v Sama doma radila i ohledně dětské výživy), propaguje sebe samu jakožto znalce známého a oblíbeného i v zahraničí (přitom třeba ve Švýcarsku, kde žije jedna moje známá, a sama dělá kurzy šátkování a BKM, o ní nikdo jakživ neslyšel).

Ona sama propaguje myšlenku, že na rodičovství by se měly pořádat speciální kurzy. To jako vážně?

Moje názory na tuto paní jsou vysoce negativní a to hned z několika důvodů. Na začátek bych ráda citovala názor psycholožky Michaely Mrowetz:

"Nejen podle výzkumů neurovědců, etologů, vývojových psychologů, pediatrů a psychiatrů zabývajících se attachmentem a psychopatologií vztahových vazeb, medicinských zkušeností, ale také z hlediska empirie se jeví doporučení uváděná paní Kiedroňovou jako poškozující, evidentně vycházející z nenahlédnutých kulturně podmíněných separačních a totalitních praktik zeslabujících rodičovské kompetence a s možným negativním dopadem na pevnou láskyplnou vzájemnou vazbu v rodině a také vedoucích k vyhasnutí přirozených instinktů a reflexů dítěte vysílat rodičům signály pro jejich péči – souhra reflexů dítěte a pečujících instinktů rodičů vede k synchronnímu chování obou a k vzájemnému porozumění a péči."

Důležité jsou v tomto případě i názory fyzioterapeutů, které se dá obecně shrnout do věty "dítěti ve vývoji nijak nepomáhejte". Je známo, že dítě by nemělo být v chodítkách, hopsadlech, mělo by chodit bosé či v "barefoot" botách, nemělo by se mu nijak pomáhat ve vývoji třeba tím, že ho budeme držet za ruce (či jakkoli jinak) a učit jej chodit. Ovšem tento názor jaksi paní Kiedroňová, ačkoli si hraje na velkého odborníka, nesdílí.


Velmi "cennou" radu najdete i přímo v její knize:


Dítěti se nemá pomáhat NIJAK. A je jedno do jak sladkých slůvek tu pomoc zaobalíte.

Samostatnou kapitolu představuje její propagace polovysypané peřinky. Docela dlouhou dobu se mi zdálo, že tento zvyk je už přežitek, ale není. Péřová peřinka je v ČR používana hezky dál. Co na tom, že je už dávno dokázáno, že dítě se v ní neuklidňuje proto, že se v ní cítí dobře, ale proto, že se v ní přehřívá. A že vázaní dítěte do peřinky mu brání v jeho přirozenému vývoji. A že pro zabránění příliš častého Moorova reflexu stačí velká bambusová plena, případně zavinovačka Red Castle. Marketing spojený s nejistotou rodičů je prostě mocný. Nemluvě o tom, že ona propaguje používaní peřinky při kojení, čímž de facto odmítá kontakt skin-to-skin, který je při kojení tak důležitý (a pokud žena nekojí, ještě důležitější). Pozn.: dodatek - citace z webu EK:

"Novorozenec je tak slabý a snadno unavitelný, že při namáhavém sání z prsu jenom ocení pohodlí polohy, kterou mu peřinka nabízí. Většina dětí do cca 6-8 týdne věku je sáním tak vyčerpaná, že při kojení usíná. Proto je ideální, když je tak malé dítě při kojení v peřince. Peřinka mu nabízí stabilní teplotu i polohu nejenom při sání, ale i při přehmatech do polohy k odříhnutí a poté uložení do postýlky. Dítě kojené bez peřinky musí nejenže rozdělit svou energii mezi držení končetin i hlavičky u prsu, ale navíc je neustále buzeno a rušeno ze spánku při každém přehmatu či změně polohy v průběhu sání i po nakojení i přesto, že se mu chce bytostně spát. Pak není divu, že se často stává, že dítě usíná u prsu unavené a přitom nedostatečně nasycené. Po odříhnutí a uložení je pak nejenže stále hladové, ale navíc rozhozené z neustálých změn i nepohodlí v postýlce, byť na kvalitní, ale pevné a pro ně tvrdé matraci, na které nemůže usnout ani pohodlně spát. Běžně se pak stává, že maminky kojí za sebou v intervalech kratších než 2 hod., což je čas potřebný k úplnému strávení mléka. V případě spojení natráveného mléka s čerstvým mlékem dochází k chemickým trávicím procesům, které způsobují zvýšenou plynatost, nadýmání a bolesti bříška. A bludný kruh se uzavírá."


"Malé děti přirozeně a instinktivně vědí, jak vyřešit své problémy. Pozorujte chvíli plazící se kojence či batolata, plazí se po kolenou, hrudník mají na zemi a často zaujímají balaásanu. Mnohé děti často řeší touto polohou při spánku nadměrné produkce hlenu. Nejhorší je, že některé matky děti neustále obracejí do polohy na záda a různými přikrývkami a pytli jim znemožňují tuto polohu. (...) Indické děti, vychovávané na zemi a ležící na zemi, mají nádhernou páteř. Ještě jsem neviděl Inda, který by se nedokázat dotknout rukama prstů na nohou."

Ale co, ať si každý dělá se svým dítětem to, co uzná za vhodné, že?

Až na to, že paní Kiedroňová, mimo jiné, propaguje metodu vyloženě ZAKÁZANOU A NEBEZPEČNOU, a to je používaní peřinky v autosedačce!

"A nakonec peřinka je ideálním podkladem pro dítě do cca 3. měsíce věku také do autosedačky. Pak už jenom podle počasí volíme větší či menší založení cípů peřinky pod dítě nebo překrytí dítěte cípy peřinky. Poloha dítěte na peřince mu nabízí i v autosedačce nejenom pohodlnou a symetrickou polohu s rozloženým těžištěm, ale také pocit jistoty, bezpečí a tepla."

V každém návodu u autosedačky se dočtete, že pod pásy autosedačky se nesmí dávat nic, maximálně lehká mikina nebo svetřík. Pásy sedačky musí přesně doléhat na ramena dítěte. Jelikož jsem v tomto odvětví pracovala několik let, tak vím, že když máte spatně zapnuté pasy, může autosedačka nadělat víc škody než užitku. Ovšem toto paní Kiedroňové vůbec nevadí a směle tuto praktiku propaguje dál.


Jen tak mimochodem, ani ta kombinéza není přípustná. Pokud je dítěti v autosedačce zima, je třeba používat speciální deky či fusáky, které mají otvory přizpůsobené pásům.

Jak je vidět, Eva Kiedroňová má opravdu hodně fanoušků a některým rodičům vůbec nepřipadá divné, ze své děti poutají v autosedačce v peřinkách. Asi jim nedochází, že při sebemenším nárazu děti z autosedačky vypadnou.

Zde byla fotografie dvojčat v peřinkách v autosedačkách. Fotografie byla pořízena v třinecké porodnici před několika měsíci a na žádost autorky jsem ji smazala.
(Zajímalo by mě, zda se autorka mezi napadáním alespoň trochu zamyslela nad tím co dělá...)

Eva Kiedroňová také samozřejmě propaguje další skvělý produkt ze své sbírky - péřový polštářek. Asi neslyšela doporučení, že dítěti by se do roka nemělo dávat do postýlky nic, ani plyšáky či deku (samozřejmě zase záleží na zdravotním stavu dítěte), kvůli riziku SIDS. Jak se řeší případná alergie dítěte na peří je už asi ve hvězdách. 

Ale když se něco dobře prodává, proč nad tím přemýšlet? Koneckonců, chodítka se prodávají taky...

Je mi jasné, že tímto článkem budu zase někomu pít krev a dost možná mě tady napadne dcera Evy Kiedroňové, která mě otravovala už i na soukromém FB, když jsem s její matkou jednou vedla diskuzi právě o peřince v autosedačce (a kterou sama paní Kiedroňová smazala po tom, co ji tam víc lidí napsalo, že je to nebezpečné). Dcera za svou matku také hezky lobbuje pod cizími jmény, třeba i na Emiminu. Vzhledem k tomu ale, že její matka na svých kurzech propaguje její porod, který mají natočený a je na něm hezky vidět epidurál, nástřih a další zhovadilosti, jakožto krásný příklad přirozeného porodu, myslím si o tom svoje ;) 

Ženy! Matky! Vykašlete se na nějaké kurzy! Věřte samy sobě, poslouchejte své dítě, noste jej tak, jak mu vyhovuje, k tomu nepotřebujete ovládat nějaké naučené polohy, vaše dítě vám všechno řekne samo! Nenechte se ošálit hezkými slůvky a infantilním vyjadřováním. 

Nakonec bych chtěla ještě říct, že Eva Kiedroňová je na Třinecku populární již dlouho. A byla i v době, kdy jsem byla dítě, a tak se její "učení" dostalo i k mé matce. Ta jej ale odmítala, naopak už tehdy poslouchala víc rady své kamarádky ortopedky, která radila děti co nejvíc nosit a tulit bez peřinky. Musím říct, že v mém okolí jsem jedna z mála, co má v dospělosti názor na výchovu dítěte totožný se svou matkou a nikdy jsme si tak nerozuměly jako teď, co je babičkou. 

"Eva Kiedroňová je přesvědčena, že rodičovství je nejdůležitější poslání v životě lidí, na které by mělo vzniknout seriózní vzdělání. Rodiče by měli nejdříve znát, jak o dítě pečovat a jak si s ním hrát ve prospěch jeho zdraví a v souladu s jeho potřebami, náladou a psychomotorickým vývojem. Vlastní péči je pak potřeba propojit s citem a intuicí." 

Já jsem naopak přesvědčená, že na rodičovství žádné kurzy a školení potřeba nejsou. Ovšem vzhledem k tomu, že první měsíc můj syn spával na mé hrudi a ne na tvrdé podložce, jsem jej nejspíš trvale poškodila... 

Zdroje: Facebook a poradna Michaely Mrowetz 
Facebook a poradna Evy Kiedroňové
Kniha Jóga - krok za krokem (Dr. svámí Gítánanda Giri)
Kniha Něžná náruč rodičů