středa 30. března 2016

Blogger Wars

Českou blogerskou scénu jsem přestala sledovat de facto už na začátku minulého roku. To se fakt nedalo, až na pár výjimek, jedna nána vedle druhé, posedlá svým vzhledem. Ale samozřejmě stálice jsem sledovala dál, protože to bylo zajímavé, oddychové, občas se člověk něco dozvěděl. 
Ale pak to začalo padat úplně celé a já měla fakt chuť se tomu už začít chlamat. Protože když si blogerka myslí, že je blogovací dinosaurus, proto, že bloguje AŽ 4 roky... jako... no... no comment...



Ve výsledku jsem blogy a videa přestala sledovat úplně, protože jsem začínala mít pocit, že mi u toho klesá IQ. Nemluvě o tom, že se najednou vyrojilo spoustu těhotných youtuberek, a to se jako fakt nedá poslouchat. Nebo jsem jediná, komu připadá naprosto úchylný rozebírat takhle veřejně své těhotenství?

Takhle jsem ale přišla o ty největší perly, jako že se PLH vymezuje proti plamovému oleji :D pominu fakt, že těch nasycených mastných tuků obsahuje mnohém víc takový kokosový olej, ba dokonce obyčejné máslo, ale zrovna ona má k ekoložce daleko :D z čeho se asi tak vyrábí většina kosmetiky, kterou používá a propaguje? Z ropy, mojí milé děti, z ropy. A palmový olej je snad v každém konvenčním tělovým mlíku :D jako, omlouvám se za ty pubertální smajlíky, ale to se fakt nedá :D

A teď? 
Tvl, ukňouraný a udrbaný ženský se mezi sebou předháněj v tom, kdo vytáhne na koho víc s*aček. Možná by Disney mohl koupit autorská práva a produkovat několik filmů s názvem Blogger Wars, v Česku by na tohle byly určitě dlouhý fronty v kině. Vidím to alespoň na dalších šest epizod.

Epizoda I: Skrytá manipulace
Epizoda II: Šmínky útočí
Epizoda III: Pomsta fanatických fanynek
Epizoda IV: Nový vlog
Epizoda V: Hateři vrací úder
Epizoda VI: Návrat milované blogerky k aktivitě po sáhodlouhé pauze, trvající pět dní, aby si mohla odpočinout od zlých a ošklivých lidí, co jí kritizujou na fejsbůku


Tak si to shrňme.

Prostě blogerky jsou zlo. Nevytváří žádný hodnoty, nedělají nic smysluplného, dělají pouze zábavu pro masy. Na tomto druhu zábavy není absolutně nic špatného, já taky občas koukám na Prostřeno nebo Nákupné maniačky, protože mě nenáročná zábava dost bere. Kór třeba k takovému žehlení. Nebo když vám dítě usne v nosítku a vy se nechcete moc hýbat, sednete si na gauč, vytáhnete tablet a pustíte si nějakou youtuberku, protože si chcete oddychnout.

Ale proboha, neberte to všichni tak smrtelně vážně!
Všechny blogerky dělají to samé, dělají stejná témata, "recenzují" stejně produkty, ano, jsou sponzorované, to je snad jasné i těm méně rozumem obdařeným, a pokud toho jednoho dne nechají, nikdo si je pamatovat nebude (ačkoli, typické uječené "achoj holkiii" z hlavy asi v životě nedostanu). Puberťácké fanynky vyrostou, v móde bude zase něco úplně jiného.

Moje drahé blogerky, to, že máte doma plné skříně rtěnek z vás nedělá výjimečné osoby, kterým je co závidět. Tak se přestaňte brát tak vážně.

Je to jenom internet! Jsou to jenom šminky! Se vzpamatujte, lidi...

úterý 29. března 2016

Seš líná veš, běž hubnout, běž, běž běž!

99% tlustejch lidí si za to může samo.
99% tlustejch lidí jsou akorát líní s tím něco dělat.
99% tlustejch lidí akorát žene a nehýbe se.

Nic jako nadváha kvůli genetice neexistuje.
Nic jako nadváha kvůli nemoci neexistuje.
Nic jako nadváha kvůli lékům neexistuje.


Taky jste se s těmito tvrzeními už setkali? Čtete/slyšíte je často? Týkají se přímo vás, nebo jste snad jejich autory?

Tak se zkusme zamyslet...

Mám sestru a bratra.
Byli jsme vychování zhruba stejným způsobem, se stejnou stravou a se stejným přístupem k pohybu. Jako děti jsme všichni tři lezli po stromech, lyžovali, ale i koukali od rána do večera na pohádky. Jedli jsme to, co maminka uvařila, především českou kuchyni.

Oba mí sourozenci jí co chtějí a netráví každý volný den v posilovně. Brácha kouří, ségra miluje sladké. Nikdo z nich si nedává pozor na to co jí. A jsou hubení.

Já se snažím jídlo docela hlídat. Zhruba posledních 7 let českou kuchyni skoro nejím, řízek s bramborama jím tak jednou za pár měsíců, když jsem na návštěvě u mamky, čtu složení potravin, kupuju pořádnou šunku, nejím levné párky, jím hodně mléčných výrobků, doma mám plno kdejakých semínek, chia, sezam, slunečnice (které jsem už tak přežraná, že ji vlastně už ani nejím, bo jí mám plnou hubu), v mé spíži najdete luštěniny, kvalitní semolinové těstoviny dovezené z Itálie, bezlepkové těstoviny, pohanku, bulgur. Pod stromeček jsem dostala knihu Lahodně s Ellou, která je veganská a bezlepková, a občas se v ní inspiruju. Když doma peču nějakou buchtu, přidávám do ní celozrnnou žitnou mouku, med, třtinový cukr, kupuju bezfosfátové prášky do pečiva. Obecně nesnáším zeleninu, ale v ledničce mám vždycky rajčata a nějaký salát. Banány, jablka, sýry, řecké jogurty. Nedržím dietu, to je fakt, na to bych totiž neměla nervy. Ale řekla bych, že mám celkem kvalitní jídelníček.

A cvičím. Jógu dělám pravidelně už skoro rok, cvičím skoro každý den, kromě toho občas posiluju, občas si jdu zaběhat, občas hraju pohybové hry na Wii Fit Plus, občas nějaká ta Jillian a samozřejmě dlouhatánské procházky s kočárkem (a řekla bych, že tlačení kočáru se 14kilovým dítětem není zrovna odpočinková činnost). Mám svaly. Fakt mám svaly.

A?
Jsem tlustá.
Dokonce na váze přibírám.
Jsem široká, mohutná a těžká.
Moje ségra má skoro poloviční šířku zápěstí jak já. Můj brácha de facto taky, a to je chlap :D
Moje mamka je sice ve svém věku už tlustá, ale obecně je drobounká a v mladí bývala vychrtlá. Takže by se dalo říct, že genetika u mně za to nemůže.
Jenomže, stačí vidět mojí babičku nebo tetu. Šířka ramen, boku, tvar pánve, i ty otravné nohy do X - jsem jak přes kopírák. Obě jsou tlustě a obě vždycky byly, i v mládí. Babička už je stará a bohužel nemocná, takže za poslední asi dva roky šíleně zhubla. Přesto má pořád mohutnou postavu.
Takže jak je to vlastně s tou genetikou?

Když mi bylo 14, vymkla jsem si kotník, dost hnusně. Běhala jsem po doktorech, nikdo mi s tím nic pořádného neudělal. Dnes mám povolené vazy a kvůli tomu i vykřivenou celou nohu, což způsobuje, že mám problém s pravým kolenem a pravou kyčlí. Jednou za čas si musím dávat od některých cvíků pokoj, protože mám nohu příliš unavenou a bolí mě všechny klouby. Nikdy ze mě nebude vrcholový sportovec, nikdy neudělám lotosový sed, nikdy nebudu běhat maratony.
Takže jak je to vlastně s tou nemoci?

Beru antidepresiva. Antidepresiva jsou obecně známá tím, že se po nich přibírá. Ne po všech, ale u většiny. Ačkoli si od nich občas dávám takový detox, bývá to max pár měsíců v roce. Ale bez nich prostě fungovat nemůžu a ani nechci.
Takže jak je to vlastně s těmi léky?



Holt, nejsem dokonalá. Dle názoru většiny lidí, kteří si myslí, že být hubený je na světe to nejdůležitější, jsem nejspíš líná veš, která akorát sedí na zadku, furt jen žere fastfoody a vymlouvá se.
No, opravdu těmto lidem musím poděkovat. Oni přece o mně mají takovou starost! Chtějí, abych byla krásná, štíhlá, a především ZDRAVÁ (protože všichni hubení lidé přeci jsou zdraví, bez výjimky, že ano)! Tak moc je zajímá můj život a život každého tlustého člověka na téhle planetě! Ještě že my tlustí tyhle lidi máme, co bychom bez nich dělali?

No představte si to, já bych si nakonec ještě myslela, že člověk má dělat nějaký sport hlavně pro zábavu! A že když ho žádný sport nebaví, tak má právo sport prostě neprovozovat! A že každý člověk má právo dát si pizzu nebo hamburger, když mu chutná a ještě si tu chuť užívat! Protože život je příliš krátký na to, aby jej člověk strávil něčím, co ho de facto nebaví, jen proto, že si ostatní o něm myslí, že je líný nenažranec.

No fakt, ještě že tyhle lidí se o mně starají a já si tyhle nesmysly nemyslím...




PS: teď si představte, že obrovská spousta lidí, kteří se na sociálních sítích prezentují, jak krásně zhubli, mají operaci žaludku a následnou operaci odstranění přebytečné kůže. Ale to asi nikoho nikdy nenapadlo...